Kde je hranice mezi dítětem, které potřebuje pomoct, a „mladíkem se smartphonem“? Mohou se náctiletí běženci úspěšně integrovat do společnosti? Od jakého věku je člověk „bezpečnostní hrozbou“? To jsou otázky, o kterých se debatuje v posledních dnech v českém mediálním prostoru i na sociálních sítích. Pojďte se zeptat samotných uprchlíků! Bratři Sadinamovi byli teenageři, když utekli se svojí matkou před pronásledováním z Íránu do Německa. Setkat se s nimi budete moct 9. 10. v Akademickém konferenčním centru Husova.
Měli být už dávno deportovaní, přesto jsou dnes zobrazování jako „vzoroví migranti“.
Bratři Mojtaba, Masoud a Milad utekli s matkou v roce 1996 před pronásledováním z Íránu do Německa. Bez peněz, bez dokladů, aniž by uměli jediné slovo německy, se ocitli v zařízení pro uprchlíky. Přes všechny obtíže se jim podařilo odmaturovat s jedničkami a dostat se na prestižní univerzity. Ve své knize Nejdřív nás tu nechtěli mluví o všech překážkách, které museli překonat, o šikaně ze strany úřadů i svém dramatickém boji proti deportaci.
Přijďte se setkat přímo s Mojtabou a Masoudem Sadinamovými! Doplní je Ilko Keßler z Dělnické charity Sasko, který se zabývá migrací, uprchlíky a inkluzí. Debatu moderuje Adéla Jurečková.
K projektu:Lidová škola migrace