Zahraniční investoři: vyhlídky v imigrační oblasti

Přes zpomalení hospodářského růstu, se kterým se potýkají země Evropské Unie, je Česká republika ještě stále místem, kam směřují zahraniční investice[1]. K tomu, aby tento trend zůstal zachován a nadále vzrůstal, je pro úspěšnou realizaci investic klíčové rychle získat potřebné odborníky. Vzhledem k měnícímu se charakteru investic, které přecházejí z primární výroby k výrobě a službám s vysokou přidanou hodnotou, jsou odbornost pracovní síly a schopnost dostat ty nelepší specialisty včas na místo, kde je jich třeba, rozhodujícími faktory pro úspěch výše zmíněných investičních záměrů. Příkladem jsou projekty výzkumných a vývojových center, technologických center, obchodních center, služeb odborné pomoci, atd. Zaměstnavatelé tedy musí mít možnost rychle a pružně zajišťovat zaškolení zaměstnanců i prostřednictvím zahraničních specialistů.

Předávání znalostí musí probíhat tak, aby investice vedly k úspěchu klientského portfolia a jeho postupnému rozšiřování. Kromě předávání dovedností, znalostí a zkušeností je nezbytné využívat také zahraničních pracovníků i pro pozice, které vyžadují specifickou kombinaci jazykových a technických dovedností. Ty však velmi často nejsou v rámci České republiky k mání. Vyškolení a předání výše zmíněných dovedností kvalifikovaného personálu však není otázkou krátkodobou.

Navíc, nepříznivá demografická situace v Evropské unii, která se odráží i na českém pracovním trhu, způsobuje, že se zaměstnavatelé obecně potýkají s nedostatkem pracovní síly a pro plynulé zajištění chodu podniku musí sáhnout do zemí mimo Evropskou unii. V této souvislosti je třeba si uvědomit, že samotný proces přesunu či přijetí zaměstnance ze třetí země je pro zaměstnavatele náročný nejen z hlediska administrativy, ale také z hlediska celkových nákladů s tím spojených, a tak se pro něj zaměstnavatelé rozhodují jen v případech, pokud selhal nábor lokálních pracovníků.

Další komplikace přináší také snaha některých státních orgánů plošně omezit přísun migrantů a reagovat tak na rostoucí míru nezaměstnanosti, jako by zde existovala přímá úměrnost. Tento přístup je však velmi kontraproduktivní, protože samotný zaměstnavatel sahá po cizincích z třetích zemí, pokud na lokálním pracovním trhu není dostupná požadovaná pracovní síla. Nenajde-li pracovní sílu s potřebnou kvalifikací a nemůže-li ji rychle získat ze zahraničních zdrojů, často to znamená, že projekt nebude v dané zemi realizován a místa, která by byla vytvořena pro místní populaci, vůbec nevzniknou.

Rozšiřování a přísunu investic také brání časté změny zákonů a dalších pravidel, která imigrační prostředí upravují, například novelizace cizineckého zákona v lednu 2011 či různé směrnice generálního ředitele týkající se nostrifikací vzdělání nebo výklad služebních cest cizinců.

Na druhé straně jsou si některá ministerstva a vládní agentury vědomy potřeby rychle zajistit přísun kvalifikované pracovní síly a snaží se spolupracovat se zahraničními společnostmi na projektech, které pomáhají imigrační proces usnadnit[2]. V této souvislosti nemožno opomenout pilotní projekt zrychlené procedury pro vnitropodnikové přesuny, které významně usnadnil imigrační proces pro vybranou cílovou skupinu významných investorů a její klíčový personál – manažery a specialisty.

Avšak k tomu, aby si Česká republika mohla zajistit vyšší přísun zahraničních investic a aby se společnosti mohly k těmto investicím dlouhodobě zavázat, je nutné, aby se investoři mohli spolehnout především na předvídatelnost, stabilitu, rychlost a jednoduchost imigračního procesu od jeho iniciace až po samotný příchod zaměstnance do České republiky.

• začlenit dočasná na dobré vůli založená řešení pro významné investory, která se v praxi osvědčila – například se stala nedílnou součástí právního prostředí. Konkrétně dobrá praxe získaná z projektu Zrychlené procedury se musí odrazit v novelách cizineckého zákona a zákona o zaměstnanosti. Jedná se především o lhůty pro vyřízení (30 dní pro získání pracovního i pobytového oprávnění je v mnohých zemích Evropské unie zcela standardní proces) a také možnost pružnějšího systému pro vybraný klíčový personál (např. manažeři a specialisté).
• vytvořit expertní mezirezortní pracovní skupinu se zapojením partnerů, zejména zaměstnavatelů, kde by se předem projednávaly změny v imigračním procesu. K těm by bylo přistupováno na základě důkladné analýzy jejich potřeby a jejich možného dopadu, které by byly předem konzultovány se zaměstnavateli a investory a dalšími partnery. Tvorba a implementace příslušných opatření by byly mezirezortně koordinovány.

Zlepšení spolupráce jednotlivých složek a zjednodušení imigračního systému bude mít přímý dopad na příliv dalších investic a růst národní ekonomiky. Jen tak bude pro zahraniční investory možné přijmout dlouhodobé závazky vůči českému trhu.