Portál pro kritickou diskuzi o migraci v České republice
a v zemích střední a východní Evropy

MigraceOnline.czE-knihovna › Vykořisťování žen migrantek na trhu práce

Vykořisťování žen migrantek na trhu práce

V posledních letech se mluví o tzv. feminizaci migrace, a to právě z důvodu nárůstu pracovní migrace žen, což potvrzují i statistiky. Celkový počet cizinců k červnu 2015 představoval dle údajů Českého statistického úřadu 458 229, z toho bylo 199 317 žen (56,5 %). Za deset let tak počet cizinců na našem území vzrostl o necelý čtvrt milion.  Mnohem zajímavější však je, že polovinu představují právě ženy cizinky, jejichž počet se téměř zdvojnásobil (k červnu 2005 zde bylo pouhých 105 599 žen).

Dostupné statistiky dále poukazují i na skutečnost, že ženy migrantky, které mají přístup na trh práce a ty, jež potřebují pracovní povolení, zastávají převážně nízko kvalifikované pozice. Týká se to až 50 % všech pracujících migrantek, což je rozhodně alarmující. Antropoložka Petra Ezzedine ve své teorii „trojí neviditelnosti“ vysvětluje postavení migrantek na trhu práce. Dle níž jsou migrantky na lokálních i globálních trzích neviditelné na třech úrovních – třídy, etnicity a genderu. Tato "neviditelnost" způsobuje u migrantek jejich profesní segmentaci do několika sektorů ekonomiky, jako je např. textilní průmysl nebo úklidové služby a pomoc v domácnostech. Tímto způsobem segmentovaný pracovní trh může znamenat také nízkou socio-profesní mobilitu.[1]

I přestože ekonomická aktivita žen migrantek je pro trh práce přínosná, čelí celé řadě překážek v podobě diskriminace, dekvalifikace, sociálního vyloučení a závislosti na zaměstnavateli.

Z praxe Organizace pro pomoc uprchlíkům vyplývá, že častokrát ženy migrantky s vysokoškolským vzděláním čelí v České republice dekvalifikaci a nevyužití jejich potenciálu. Klientka, která působila jako vysokoškolská profesorka práv na Kubě, zde vykonává pomocné práce v masážním salónu a rovněž myje nádobí v jedné restauraci. Tato fakta dokládají, že vzdělání, které většina žen migrantek získala ve své zemi původu, není v České republice akceptované nebo uznané. Pro využití jejich potenciálu musejí projít nostrifikací, doděláváním různých zkoušek a doplněním vzdělání. Pro řadu žen je tento proces náročný jak po finanční, tak po mentální/psychické stránce. V mnoha případech se také jedná o ženy migrantky, které jsou již ve vyšším věku, a proto jsou nucené k výkonu zejména nízko kvalifikované práce.

Rozhovor s výše uvedenou klientkou potvrzuje, že nerovné postavení žen migrantek na trhu práce výrazně zasahuje do organizace rodinného života. Klientka uvádí, že: „Vystudovala jsem vysokou školu a ve své rodné zemi jsem pracovala jako univerzitní profesorka. Tady v Praze mou profesi nemohu vykonávat, což chápu. Nestěžuji si. Na práci, kterou teď dělám, bych nepotřebovala univerzitní titul. I když jsem vděčná, že mám zaměstnání, je těžké vidět kolegy, kteří vydělávají více peněz než já i když jsou na stejné pracovní pozici a vykonávají stejné povinnosti. Zaměstnavatele mockrát využívají toho, že jsi žena, cizinka, že práci nutně potřebuješ a tak ti dávají nižší plat. Mluvila jsem o tomto tématu s mnoha ženami a shodli jsme se. Hodně lidí vidí cizince jako osoby, kterým se nedá věřit. Skoro jako bychom všichni byli kriminálníci. Těžké na tom je, že se často utvrdí v určitém názoru na tebe a ani nemají zájem tě poznat. Ale nejtěžší je, když tě lidi vyloženě nerespektují kvůli tvému původu. Vím, že tohle se děje všude ve světě, bohužel.“

V souvislosti s diskriminací na trhu práce úzce souvisí i špatně nastavený systém veřejného zdravotního pojištění. Je důležité poukázat i na fakt, že migranti bez povolení k trvalému pobytu, nemají nárok na dávky v nezaměstnanosti a v případě ztráty zaměstnání ani na veřejné zdravotnictví což je v rozporu s článkem 12 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/98/EU[2]. V uvedeném ustanovení směrnice se uvádí, že pracovníci ze třetích zemí mají právo na rovné zacházení jako občané státu, ve kterém pobývají, pokud jde o pracovní podmínky, včetně odměňování, propouštění, zdraví a bezpečnosti na pracovišti. Rozdílům v zacházení, odměňování a odlišným pracovním podmínkám, které se doposud nedaří zlehčit nebo úplně odstranit, nečelí jenom ženy migrantky, ale i samotné občanky České republiky. Vzhledem k všeobecné nerovnosti na českém trhu práce, je nutné si uvědomit, že postavení žen migrantek je velice specifické. Ženy migrantky tak spadají do speciální skupiny osob, protože čelí diskriminaci nejenom z důvodu pohlaví, jako ženy i matky, ale i z důvodu jejích státní příslušnosti, rasy či etnického původu. Právě v těchto případech dochází často k diskriminačnímu chování zaměstnavatelů, kteří očekávají ochotu migrantek pracovat v takových podmínkách, jaké by byly pro občany České republiky zcela nevyhovující.

Z praxe Organizace pro pomoc uprchlíkům také vyplývá, že k vykořisťování žen migrantek dochází například i v masážních salónech. Jedná se o případy, kdy klientky ve své pracovní smlouvě měly uvedené, že pracovní doba je 40 hodin týdně, přičemž byly nuceny pracovat 6 dní v týdnu, a to jedenáct až dvanáct hodin denně. V případě, že nemají na určitou hodinu sjednaného klienta, uvedený čas jim není řádně zaplacen, přestože tam musejí být a nemohou odejít. Zaměstnavatel jim vůbec neposkytuje dovolenou pouze během některých státních svátků. Klientky se dlouhý čas nechaly vykořisťovat uvedenou zaměstnavatelkou, protože se obávaly ztráty práce, která je pro ně jediným zdrojem obživy. Vzhledem k tomu, že jejich životní situace byla už neúnosná, rozhodly se obrátit na organizaci s prosbou o právní pomoc. Jedna klientka dokonce podala výpověď, avšak v ten moment okamžitě začaly potíže s nevyplacením mezd a vymáháním peněz ze strany zaměstnavatelky za poskytnuté ubytování. Jde o klasický případ, když ženy migrantky pod tlakem přijímají jakékoliv pracovní podmínky kvůli tomu, aby si udržely povolení k pobytu. 

Dalším problémem je i to, že řada žen migrantek se spoléhá na zprostředkovatelské subjekty, které jim slíbí, že zajistí cestu, ubytování, zdravotní pojištění a práci. Za uvedené jim zprostředkovací agentury strhávají například část platu (někdy je to 50 %, někdy až 100 %), ukládají jim různé nezákonné pokuty a poplatky, oddalují vyplacení mzdy a překračují zákonem stanovenou délku pracovní doby (migranti a migrantky pracují až 16 hodin denně).

Dále je důležité poukázat i na skupinu žen migrantek, jejichž pobyt souvisí přímo se zaměstnáním. Tato skupina žen migrantek se nachází ve velice zranitelném postavení vzhledem k nejistotě, které čelí, jelikož ztráta zaměstnání se rovná ztrátě pobytu. Diskriminační chování zaměstnavatelů je tak spojeno s právní nejistotou, které častokrát ženy migrantky čelí.

To demonstruje opět případ klientky, která má vysokoškolské vzdělání, avšak vzhledem k jejímu postavení ženy migrantky na trhu práce je tlačena do situace, kdy si práci nemůže vybírat. Momentálně pracuje v trafice v Praze. Nastavení pracovních podmínek u předcházejícího zaměstnavatele však bylo zcela nevyhovující (pracovní doba 15 hodin denně), přičemž zaměstnavatel odmítl klientku dokonce přihlásit na úřad práce. Nicméně klientka byla nucena snášet šikanu ze strany zaměstnavatele, až do doby kým z jeho strany nedostala výpověď. Následně se při hledání práce opět setkala jen s diskriminačními praktiky. Z výše uvedeného vyplývá, že jde o jeden z mnoha dalších případů, kdy dochází k dekvalifikaci a mrhání potenciálem žen migrantek.

Samotná výpověď klientky demonstruje uvedený problém. „Jako žena migrantka je pro mě velmi těžké najít si práci. Minulý zaměstnavatel mě nechtěl nahlásit na úřad práce, kvůli byrokracii. Také jsme dostala výpověď ze dne na den. Ráno jsem přišla v 5:30 do práce a v 6:00 hodin jsem už musela odejít. Nyní jsme si našla novou práci a můj nový zaměstnavatel neměl problém mě na úřad práce nahlásit, avšak hledání práce vůbec nebylo lehké.“

Dále je potřebné poukázat na skutečnost, že ekonomický tlak a nedostatek podpory při péči o děti omezuje možnosti vzdělávání žen migrantek, respektive jejich rekvalifikaci a profesní růst. Rovněž je důležité zdůraznit, že v důsledku migrace se v domácnostech často posilňuje patriarchální vzorec, který vymezuje veřejný sféru pro muže a domácnost pro ženy. Proto tvůrcům veřejných politik a legislativy doporučujeme změny v nastavení migrační politiky s cílem odstranit závislé postavení migrantek od garanta jejich pobytu (zaměstnavatel, rodinný příslušník) a bariér vstupu na trh práce. Tím pádem by se zaměstnavatelům zabránilo v zneužívání tohoto zranitelného postavění žen migrantek, které se mnohokrát ze strachu neodváží požádat o pomoc.

V souvislosti s pracovním vykořisťováním souvisí i práce žen migrantek v cizích domácnostech, jedná se o tzv. reprodukční práci (úklid v domácnosti, péče o děti).  Vzhledem k tomu, že jde o globálně narůstající problém, v roce 2011 přijala Mezinárodní organizace práce (MOP) Úmluvu o pracovnících v cizí domácnosti[3]. MOP poukazuje na to, že ratifikací Úmluvy se země zavazují k zajištění spravedlivých podmínek pro pracovníky a pracovnice v cizích domácnostech tím, že budou chránit jejich základní pracovní práva a předcházet zneužívání a násilí. Výsledkem by mělo být zlepšení pracovních podmínek a transparentnější pravidla. Úmluva také zdůrazňuje, že domácí práce je i nadále podhodnocenou a neviditelnou oblastí a je prováděna především ženami a dívkami, z nichž velkou skupinu tvoří právě ženy migrantky nebo příslušnice znevýhodněných komunit. Úmluva zdůrazňuje, že se jedná o obzvláště zranitelné skupiny osob vůči diskriminaci v souvislosti s podmínkami zaměstnání a práce. Nicméně Česká republika Úmluvu vzala na vědomí, ale neratifikovala ji.  V současnosti je Úmluva ratifikována 22 státy (mezi nimi i Německo, Finsko, Irsko), které se zavázaly k její implementaci do vnitrostátního právního řádu.

Což dokládá, že velice zranitelné postavení žen migrantek v české společnosti je možné změnit úpravou příslušných veřejných politik a legislativy. Nástroje ke změně by měly především spočívat v důsledné a cílené kontrole diskriminace, pravidelném monitoringu a jasné identifikaci problémů, kterým tato zranitelná skupina čelí. Inspirací ke změně mohou být i organizace žen, které vznikají ve Velké Británií, aby pomáhaly migrantkám a zároveň zvyšovaly povědomí veřejných činitelů s rozhodovacími pravomocemi o jejich reálných potřebách stejně jako o jejich pozitivním přínosu pro britskou společnost. Migrantská sdružení žen organizují pravidelná setkání, participují v sítích a platformách. Také představují veřejnosti příklady dobré praxe, které názorně ukazují způsoby jak překonávat problémy vznikající mezi různými skupinami, například práce založená na partnerství.[4]

Uvedený problém si uvědomují i tvůrci veřejných politik a ve své Vládní strategii pro rovnost žen a mužů v České republice na léta 2014 – 2020[5] upozorňují právě na vícečetné diskriminace žen cizinek v ČR a poukazují na to, že tato skupina osob podléhá zejména na trhu práce řadě znevýhodněním oproti českým zaměstnancům, resp. zaměstnankyním. Dobře nastavená migrační a integrační politika státu vede k zlepšení postavení žen migrantek na trhu práce, a s tím souvisejícími i pracovními podmínkami a celkovým začleněním do české společnosti.

 

V Analýze veřejných politik a praxe z pohledu rovnosti žen migrantek na trhu práce, Organizace pro pomoc uprchlíkům doporučuje tvůrcům veřejných politik a legislativy:

 

  • změny nastavení migrační politiky s cílem odstranit závislé postavení migrantek od garanta jejich pobytu (zaměstnavatel, rodinný příslušník) a bariér vstupu na trh práce – revize jednotlivých pobytových statusů z pohledu genderové rovnosti
  • zlehčení přístupu k legálnímu zaměstnání a tím předcházení jak schwarzsystému, tak obecně neformální práci
  • odstranění institucionální diskriminace – nedůvodné prodlužování lhůt při rozhodování o pobytu, pracovním povolení, poskytování úplných a adekvátních informací, odstranění administrativních překážek
  • důsledné a cílená kontrola diskriminace a zásady rovného zacházení migrantek na trhu práce a následní monitoring této diskriminace
  • pravidelný monitoring postavení žen migrantek na trhu práce (vstup na trh práce, přijímání do zaměstnání, odměňování, pracovní podmínky, a pod) jejich zkušenosti, potřeby, jasná identifikace problémů, kterým čelí – existence relevantních statistických a výzkumných dat
  • studie zaměřené na dopad a vliv opatření přijatých pro zlepšení žen migrantek na trhu práce, odhalování systémových nedostatků a návrhy konkrétních řešení
  • přímý vliv žen migrantek na tvorbu politik a legislativy – spolupráce komunit, neziskových organizací s institucemi veřejné správy
  • zlepšení implementace již existujících veřejných politik a jejich vzájemné přepojení
  • zlepšení informovaní majoritní společnosti a veřejnosti obecně o situaci této skupiny migrantů, jejich problémech i potřebách
  • podpora vzniku spolků, sdružení žen migrantek do politiky a praxe při prosazování rovných příležitostí žen a mužů zahrnout migrantky jako specifickou skupinu žen

 

 

 

Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.

 


[1] EZZEDDINE, P. Reflexe genderu v procesu migrace. In Kolektiv autorů (eds.). Migrace a rozvoj: rozvojový potenciál mezinárodní migrace. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Fakulta sociálních věd, 2011, s. 229-242. Dostupné na  http://www.iom.cz/files/Kapitola_11._-_Reflexe_genderu_v_procesu_migrace.pdf

 

[2] SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2011/98/EU ze dne 13. prosince 2011o jednotném postupu vyřizování žádostí o jednotné povolení k pobytu a práci na území členského státu pro státní příslušníky třetích zemí a o společném souboru práv pracovníků ze třetích zemí oprávněně pobývajících v některém členském státě, online dostupné na: http://www.cssz.cz/NR/rdonlyres/11BED49B-8EA7-4B57-977F-B7779038A278/0/smernice_EP_single_permit.pdf

 

[3]Úmluva o pracovnících v cizí domácnosti, online dostupné, kterou přijala Mezinárodní organizace práce (ILO) na: https://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=85855

 

[4] Jak posílit roli migrantek při integraci – příklady dobré praxe z Velké Británie, online dostupné na: http://www.ekscr.cz/cs/aktualita/jak-pos%C3%ADlit-roli-migrantek-p%C5%99i-integraci-%E2%80%93-p%C5%99%C3%ADklady-dobr%C3%A9-praxe-z-velk%C3%A9-brit%C3%A1nie

[5] Vládní strategii pro rovnost žen a mužů v České republice na léta 2014 – 2020, online dostupné na: http://www.vlada.cz/assets/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/Projekt_Optimalizace/Strategie_pro_rovnost_zen_a_muzu_2014-2020.pdf

Beáta Matheová
Autorka je právnička Organizace pro pomoc uprchlíkům


...nahoru▲   

Kontakt

Multikulturní centrum Praha
Náplavní 1
120 00 Praha 2

Tel: (+420) 296 325 345
E-mail: migraceonline@mkc.cz

Doporučujeme



Sponzoři

Partneři

Webdesign & publikační systém Toolkit - Econnect