Portál pro kritickou diskuzi o migraci v České republice
a v zemích střední a východní Evropy

MigraceOnline.czE-knihovna › Volný pohyb pracovníků v Evropské unii v kontextu novelizované směrnice o vysílaných pracovnících

Otevřená platforma. Texty nemusí vyjadřovat stanovisko redakce.

Volný pohyb pracovníků v Evropské unii v kontextu novelizované směrnice o vysílaných pracovnících

Komentář se zabývá migrací v rámci Evropské unie a současnými problémy, které jsou s touto migrací spjaty. Po shrnutí situace v nejvýznamnějších zdrojových zemích unijní migrace se zaměřuje na podobu nové Směrnice o prosazování předpisů v oblasti vysílání pracovníků. Autor čerpá i z výstupů a souvisejících materiálů konference německé odborové centrály v rámci projektu Fair Mobilität, která se na toto téma konala 9. dubna 2014 v Berlíně.

Volný pohyb osob, služeb a kapitálu patří k základním zásadám a výdobytkům Evropské unie. Přesto lze zaznamenat celou řadu politických kroků a názorů, které se snaží omezit volný pohyb jak pracovníků, tak ostatních občanů především z chudších států EU do bohatších unijních států. Volný pohyb občanů EU byl také silně tematizován před německými národními volbami (září 2013), kdy zejména bavorská CSU učinila z ochrany sociálního systému před nepracujícími občany EU (tzv. „Armutszuwanderung“) své ústřední volební téma, které potom našlo odezvu také u kancléřky Merkelové.[1] Německá vláda dokonce zvažuje zákazy vstupu do země pro občany EU, kteří zneužívají sociální dávky.[2] Francouzská vláda podobně vzrušeně reaguje na migraci Romů a dokonce přistoupila k deportacím občanů EU (!) romského původu. V poslední době jsou známy i případy odmítnutí registrace romských žáků do francouzských základních škol.[3] A Španělé zavedli v roce 2011 ochranu svého pracovního trhu před občany Rumunska.[4]České republice je pracovní migrace občanů EU však poměrně málo zmapována a diskutována, přestože její rozsah je spíše potencionálně, nežli reálně, značný. V roce 2011 byly pouze 3,4 procenta pracovní síly v EU tvořeny pracovníky z jiné země Evropské unie[5], což je považováno za „slabý“ fenomén vyvolávající spíše zklamání z nenaplněného očekávání.[6]

Dopad na země původu pracovníků – občanů EU

Stejně tak jako je v Česku slabý fenomén migrace z jiných členských států, je poměrně slabý i fenomén migrace Čechů do jiných členských států. V řadě unijních zemí, zejména Polsku, Rumunsku, Bulharsku a Španělsku hraje migrace do jiných unijních států významnou roli. Ke hlavním zdrojovým zemím unijních imigrantů patří Polsko, a to jak do Velké Británie, tak do Německa a dalších zemí. V Británii dokonce patří Poláci k aktivním a početně významným členům odborů, což britské odbory velmi oceňují. Jen v Británii žije a pracuje více než 570.000 Poláků. Nezaměstnanost v Polsku činí 13,2 % a přibližně 50 % Poláků mladších 30-ti let má problém najít jakékoli uplatnění na polském trhu práce. Pracovní migrace z Polska do Německa má dlouhou tradici a v posledních 20-ti letech velmi vzrostla. Problémem je, že zejména vzdělaní Poláci a řemeslníci odcházejí na západ (údajně každý pátý lékař odchází z Polska), kdežto poměrně liberální polská migrační politika zajišťuje přísun pracovníků z východu, především Ukrajiny, avšak do sektorů stavebnictví a zemědělství. Specifikem polské emigrace je vysoká mobilita žen – odhaduje se, že jen v Německu pracuje v domácnostech 160.000 Polek a 25 % domácích pracovnic z Bruselu také pochází z Polska. Problém výše zmíněného Rumunska je do velké míry demografický, tj. rychle stárnoucí populace. Více než 3 milióny Rumunů pracují v zahraničí, z toho 1 milión v Itálii. V samotném Rumunsku pracuje zhruba 4 milióny lidí, na které připadá 6 miliónů rumunských penzistů. Nezaměstnanost v Rumunsku činí 7,2 %. Především emigrace vzdělaných Rumunů (tzv. brain-drain) je vnímána jako velký problém, ale významná je i emigrace nízkokvalifikovaných pracovníků z Rumunska. Pro Rumunsko i pro Polsko jako zdrojové země, a pro Německo jako zemi cílovou, je velkým tématem nedávno novelizovaná směrnice EU o vysílajících pracovnících[7], protože právě vysílání zaměstnanců je považováno jednak za významný kanál emigrace z Polska a Rumunska, ale také jako způsob obcházení pracovně-právních předpisů a záruk pro zaměstnance v SRN.

S výše zmíněnými problémy (stárnutím populace, emigrací svých občanů a vyšší nezaměstnaností) se potýká i Bulharsko. Z celkového počtu 7,6 miliónu Bulharů se více než 2 milióny z nich nachází v zahraničí. Mladí vzdělaní lidé opouštějí Bulharsko krátce po studiích nebo i během studia a nevracejí se zpět. Nicméně nelze hovořit o masivní emigraci Bulharů do Německa nebo jiné konkrétní země EU, jako je tomu v případě rumunských občanů v Itálii. Poslední významnou zdrojovou zemí unijních migrantů z hlediska počtu je Španělsko, které zápasí s vleklou hospodářskou krizí, jež postihuje v prvé řadě celou generaci mladých lidí. I absolventi vysokých škol mají velmi malou naději na nalezení pracovního uplatnění. Oficiální statistika 5 miliónů nezaměstnaných nezahrnuje celou řadu dalších kategorií de facto nezaměstnaných osob, které se vůbec nehlásí jako nezaměstnaní nebo vykonávají různé příležitostné brigády. Zejména pracovníci s vyšší kvalifikací proto Španělsko opouštějí. Směrnice o vysílaných pracovnících je ve Španělsku vnímána spíše kriticky jako nástroj podporující mzdový dumping, který je vhodný pro zaměstnavatele k obstarání velmi levné pracovní síly ze zahraničí.

Novelizovaná směrnice o vysílaných pracovnících a její předpokládaný dopad

V reakci na problémy spojené s nedostatky a zneužíváním původní Směrnice o vysílaných pracovnících č. 96/71/EC, a také v reakci na rozsudky Soudního dvora EU označované jako Viking, Laval and Rüffert[8], které ve svém důsledku omezily úroveň ochrany pracovníků, možnosti národních vlád přijímat v této oblasti odchylnou národní úpravu a také možnosti odborů vyjednávat kolektivní smlouvy, došlo ke schválení tzv. směrnice o prosazování předpisů v oblasti vysílání pracovníků[9]

Směrnice o vysílaných pracovnících zahrnuje tři přeshraniční typy zaměstnávání:
  • vyslání pracovníků na základě smlouvy mezi vysílající firmou a stranou, pro kterou jsou služby těchto pracovníků vykonávány (contracting/subcontracting)
  • vyslání pracovníků do zahraničí do provozu nebo firmy ve vlastnictví stejné firmy/skupiny (intra-corporate transfers)
  • pronajmutí zaměstnanců (zápůjčka za úplatu) ze strany firmy nebo pracovní agentury k uživateli služeb do zahraničí.

Společným znakem vyslání pracovníků na základě Směrnice je fakt, že pracovně-právní vztah zaměstnance formálně zůstává u vysílající organizace a že vyslání musí být časově omezené. Nedávno schválená „Enforcement Directive“ má za cíl zpřesnit definici vysílání, zabránit např. používání tzv. p.o.boxových firem v zemi původů („letter-box“companies) založených pouze za účelem vyslání, zvýšit ochranu pracovníků, zabránit mzdovému dumpingu, zajistit informovanost vysílaných pracovníků i firem, zlepšit spolupráci mezi národními orgány při výměně informací, zajistit vymahatelnost práv pracovníků, zavést stížnostní proceduru s možností účastí třetích osob, definovat povinnosti vysílajících firem a v neposlední řadě zajistit vymahatelnost správních pokut také v zemi registrace vysílající firmy. Významné je také zavedení odpovědnosti přímého uživatele v subdodavatelských vztazích (avšak pouze prvního nikoli hlavního zadavatele či stavebníka a pouze ve stavebnictví), což je považováno za pokrok, protože zejména ve stavebnictví se objevila řada případů vykořisťování vysílaných pracovníků, nevyplacených mezd, atp. 

Výsledná podoba „prosazovací směrnice“ je ovšem předmětem kritiky z mnoha stran. V Polsku může údajně připravit o práci až 250.000 pracovníků vysílajících firem. Evropská federace úklidového průmyslu zase varuje před vyčerpávajícím výčtem kontrolních pravomocí, protože invence úklidových firem v obcházení předpisů je údajně bezbřehá[10]. Německá odborová centrála DGB je zase přesvědčena, že mělo být zavedeno právo vysílaných pracovníků na právní poradenství – informační povinnost prý není dostatečným nástrojem. Jutta Steinruck, německá europoslankyně (SPD) je kritická k nedostatečnému rozsahu odpovědnosti v subdodavatelském řetězci a její omezení pouze na sektor stavebnictví[11] Britská odborová federace Trade Union Congress pak kritizuje jednak možné omezení kontrolních mechanismů v národních státech a také stále nedostatečnou definici vysílání pracovníků, která nereaguje na problém předstíraného živnostenského podnikání[12]

Závěr

Novelizovaná Směrnice EU o vysílaných pracovnících upravuje jen velmi malou výseč pracovní a ještě menší výseč ekonomicky motivované migrace z chudších zemí EU do těch do bohatších. V oblasti pracovní migrace by mělo platit pravidlo stejné mzdy za stejnou práci na stejném pracovním místě, a to bez výjimky. Primárně ke kontrole tohoto pravidla a ke kontrole předstíraného živnostenského podnikání by měla směřovat kontrolní činnost státu, a  nikoli k mediálně vděčným zátahovým akcím, které končí pouze postihem toho posledního zahraničního dělníka na stavbě, jemuž zapomněli říci, že se zátah koná. Struktura quasi-podnikatelských vztahů, v nichž každý závislý pracovník je oficiálně živnostníkem, může vést, a v německé praxi také vede, ke stěhování celých vesnic z Bulharska a Rumunska do Spolkové republiky Německo[13], kde muži jako „živnostníci“ najdou přes zprostředkovatele nepravidelnou práci ve specifických oborech (např. loďařství) a ženy s dětmi buď zůstávají doma a stávají se zátěží pro školský a zdravotní systém hostitelské země, případně spadnou do kriminálních aktivit.[14]

Nezbytná je podle mého názoru informační kampaň o zaměstnávání pracovníků EU, a to jak směrem k veřejnosti[15], tak směrem k zahraničním pracovníkům samotným. Evropský sociální fond je pak vhodný nástroj k vyrovnávání rozdílů v pracovním uplatnění v jednotlivých státech EU a měl by proto být funkční zejména v těch zemích a místech, kde „Armutszuwanderung“ začíná. My, ve střední a severní části EU, bychom pak měli promyslet migrační strategie, které budou směřovat k mnohem lepšímu využití potenciálu migrantů pocházejících z členských i nečlenských zemí EU, a opustit politiku represe a strachu. Jednoduše se jako stát migrace a migrantů nebát, ale lépe než ostatní využít jejich kvalifikace, dovedností, kontaktů, investic a nápadů.


esf_eu_oplzz_podporujeme_horizontal_cmyk_2.jpg

Dokument vznikl v rámci projektu „Zahraniční zaměstnanci na trhu práce“, který realizuje Sdružení pro integraci a migraci ve spolupráci s Organizací pro pomoc uprchlíkům a Multikulturním centrem Praha. Mezinárodními partnery projektu jsou Caritasverband für die Diezöse Osnabrück z Německa a Anti - Slavery International z Velké Británie.


[1] „ Die EU ist keine Sozialunion“ – vyjádření kancléřky Merkelové v souvislosti s požadavkem, aby občané EU, kteří hledají v Německu zaměstnání, nedosáhli na německou sociální podporu v rámci programu Hartz IV. – viz Spiegelonline ze dne 22. května 2014.

[2] Reuters Deutschland ze dne 21. května 2014 – „Einreisesperren für EU-Bürger bei Sozialmissbrauch“

[3] European Roma Rights Center: „No Place in School for Roma Children in France?“, 28. červenec 2014

[4] B. Galgóczi and J. Leschke ‘Intra-EU labour migration after Eastern enlargement and during the crisis’, ETUI, Working paper 2012.13, p. 5.

[5] ‘Employment and Social development in Europe 2011’, DG Employment, Social Affairs and Inclusion, European Union, 2012, str. 49.

[6] Pascouau, Y: Intra EU Mobility: the ‘second building block’of EU labour migration policy, 2013.

[7] Tzv. Posting of Workers Employment Directive, srov. European Commission - MEMO/14/344 13/05/2014 - Posting of workers: EU safeguards against social dumping

[8] Srov. Bücker, A., Warneck, W.: Viking – Laval – Rüffert : Consequences and policy perspectives, vydalo ETUI, 2010.

[9] Směrnice č. 2014/67/EU Evropského parlamentu a Rady z 15. května 2014 o prosazování Směrnice č. 96/71/EC o vysíláných pracovnících v rámci poskytování služeb a změna nařízení (EU) č. 1024/2012 o administrativní spolupráci prostřednictvím Informačního systému o vnitřním trhu (IMI Nařízení)

[10] European Cleaning Journal, 13. červen 2014.

[11] Vyjádření na konferenci Fair Mobilität v Berlíně ze dne 9.4.2014.

[12] TUC: Posted Workers Directive: proposals for reform in the UK and EU, březen 2014.

[13] Der Spiegel, č. 19 z 5.5.2014, článek Lebendtransport, str. 49-53, např. bulharská vesnice Slivo Pole se de facto přestěhovala do Hamburgu Wilhelmsburgu, rumunská Fantanele do Berlína – Neuköllnu, rumunská vesnice Barbulesti do Duisburgu atp.

[14] Focusonline z 30.9.2013: Rassismus und Gewalt – Wie die Flüchtlingswelle ganze Städte einknicken lässt.

[15] Informace německé organizace Pro Asyl s názvem „Ein Monat in Deutschland“ z ledna 2014 zmiňuje 22 ůtoků a výtržností v Německu spojených s nenávistí vůči imigrantům/žadatelům o azyl během jediného měsíce.

Martin Rozumek
JUDr. Martin Rozumek je ředitelem Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU).
V této sekci budeme rádi publikovat vaše texty týkající se aktuálního dění v oblasti migrace. Texty musí být ucelené a v rozsahu 1 až 3 normostrany. Texty v sekci „komentáře“ nejsou striktně žánrově vymezené, mohou být například reakcí na politické dění nebo popisem osobní zkušenosti. Publikované texty nemusí souhlasit s názory redakce. Pokud však vyjadřují rasistické či jinak diskriminační postoje nebo nesplňují základní předpoklady formální kvality, nebudou publikovány. Přečtěte si informace pro autory. Kontaktní adresa pro sekci komentářů je na migraceonline@mkc.cz.


...nahoru▲   

Kontakt

Multikulturní centrum Praha
Náplavní 1
120 00 Praha 2

Tel: (+420) 296 325 345
E-mail: migraceonline@mkc.cz

Doporučujeme



Sponzoři

Partneři

Webdesign & publikační systém Toolkit - Econnect