Polský vízový systém je jedním z hlavních faktorů zajišťujících vysokou úroveň kontroly vnějších hranic Evropské Unie při zachování otevřených a přátelských vztahů se sousedními východními státy. Se zavedením vízové povinnosti (Polsko ji zavedlo jako poslední ze států EU 1. října 2003) pro občany Ruska, Běloruska a Ukrajiny, počet těchto imigrantů v roce 2004 oproti roku 2003 poklesl o 6,6% resp 14% a 16,2%, zatímco celkový počet zahraničních návštěvníků za stejné období narostl o 20,3%.
Při hodnocení kvality služeb jednotlivých konzulátů ve jmenovaných zemích byl nejhůře ohodnocen konzulát ve Lvově, nejlépe se ve výzkumu umístil konzulát v Lucku.
Samotní žadatelé o víza hodnotili procedury související se získáním víz jako náročné ve 25% na Ukrajině, ve 20% v Bělorusku a ve 4% v Rusku. Přístup zaměstnanců konzulátů k žadatelům je jimi hodnocen ve většině případů velice dobře zatímco chování bezpečnostních služeb tamtéž jako nedostatečné. Další těžkosti při získávání víz jsou spojeny s komunikačními barierami. Překážkou je zejména odlišné písmo a jazyk žadatelů a recipientů, což způsobuje komplikace při vyplňování formulářů. Nicméně, formuláře lze nechat za poplatek přeložit do odpovídajícího jazyka, ale zvyšují se tím náklady na získání víza. Výsledky výzkumu také ukázaly, že kvalita a dostupnost informací na některých konzulátech je velmi nízká. Vzhledem k tomu, že ve zmíněných zemích není přístup k internetu zcela běžný, je nutné podporovat služby automatických telefonních informací (IVCR).