Portál pro kritickou diskuzi o migraci v České republice
a v zemích střední a východní Evropy

MigraceOnline.czE-knihovna › Problémy v migraci a mobilitě studentů a odborných pracovníků

Problémy v migraci a mobilitě studentů a odborných pracovníků

Text shrnuje hlavní problémy, se kterými se potýkají oslovené vysokoškolské a jiné odborné instituce v oblasti mobility a migrace studentů a odborných pracovníků. Zjišťování bylo provedeno ze strany Multikulturního centra Praha, Organizace pro pomoc uprchlíkům a Sdružení pro integraci a migraci za podpory Open Society Fundu na podzim 2011. Mimo zjištěných problémových oblastí text stručně přibližuje i změny, které by v této oblasti měl přinést připravovaný nový cizinecký zákon.

K tomuto tématu proběhne 6. 3. 2012 za přítomnosti oslovených zástupců českých vysokých škol a dalších akademických institucí v ČR a zástupců Ministerstva vnitra, Ministerstva zahraničních věcí, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a Veřejného ochránce práv (vzhledem k omezené kapacitě neveřejný) kulatý stůl.

Dosavadní postup a vymezení zkoumané problematiky

Během listopadu a prosince 2011 byly ze strany nevládních organizací [1] osloveny vysoké školy, vybrané akademické instituce a další organizace spojené s migrací/mobilitou vysokoškolských studentů a odborných pracovníků v ČR s dotazem, s jakými problémy se potýkají v oblasti migrace a mobility studentů a odborných pracovníků. Tato iniciativa byla vedena snahou zmapovat současné problémy na tomto poli, a to jak v nastavení politiky, tak v její implementaci. Cílem této iniciativy je hledat možná zlepšení a relevantní zjištění promítnout i do připravovaného nového cizineckého zákona. Osloveným institucím byl odeslán pouze obecný dotaz o problémech nastavení cizinecké teorie i praxe v oblastech, které řeší. Obsah, struktura i rozsah odpovědí byly ponechány pouze na oslovených zástupcích.

Nejvíce zásadní a opakované problémy

(1)

Nejčastěji bylo poukazováno na špatnou komunikaci orgánů (zejména zastupitelských úřadů – ZÚ a ministerstva vnitra - MV) se žadateli, respektive dalšími zainteresovanými subjekty, a jejich neadekvátní informovanost. Oslovené instituce se opakovaně setkávají s odlišností poskytovaných informací ze strany ZÚ a v některých případech i MV. Oceňují, že se na jejich webových stránkách objevují informace o legislativních změnách, ale publikované informace často pokládají za příliš obecné nebo matoucí, zejména když na stránkách visí i starší (často již neaktuální) informace. Především webové stránky ZÚ byly kritizovány kvůli absenci informací, respektive zde poskytované informace byly hodnoceny jako příliš málo podrobné a pro cizince málo srozumitelné. Problémy činí i malá informovanost úředníků ohledně různých studijních programů a z těchto rozdílů vyplývající odlišnosti (což vede např. k poskytování mylných informací či špatnému nabrání žádostí) a velmi časté zkušenosti s nepříjemným jednáním (neochota, nepodávání informací, pokládání telefonu). Oslovené akademické instituce upozorňovaly na to, že různé ZÚ mají odlišné požadavky a postupy v jednotlivých oblastech (např. někde bylo možné podat žádost o dlouhodobý pobyt, v jiné 3. zemi za stejných podmínek nikoli). Problém poskytování odlišných informací se týká i pracovníků MV, u nichž bylo za zásadní problém označeno především neinformování žadatelů o víza o stavu jejich žádosti, a to často ani po uplynutí stanovené zákonné lhůty.

(2)

Další z oblastí častých problémů se týká ubytování a potvrzení o ubytování. Pravidla pro prokázání ubytování jsou dle oslovených institucí příliš striktní, zejména pokud chtějí studenti/odborní pracovníci bydlet mimo oficiální ubytovací zařízení akademické instituce. Zvláště obtížné je toto pro instituce, které nedisponují dostatečnou kapacitou vlastních ubytovacích zařízení, nebo pro studenty a další, kteří si musí/chtějí zařídit ubytování sami. Zajišťování soukromého ubytování před příjezdem bylo označováno jako velmi obtížné (ať již z důvodů získání ubytování na dálku nebo dokladů, které je proto třeba získat). Nicméně i ty instituce, které převážně ubytovávají hosty na kolejích, si stěžovaly na nutnost opakovaných dodávání ověřených kopií statutárních zástupců či odeslání potvrzení přes datovou schránku, a dále na náročnost a zdlouhavost celého procesu. Ve výhradách se opakovaně objevovaly i zkušenosti se ztrátou potvrzení o ubytování, která byla zaslána do datové schránky MV i MZV. V souvislosti s ubytováním studentů na kolejích se objevuje i problém s potvrzením o ubytování pro ty cizince, kteří tam dlouhodobě bydlí, ale jejichž koleje na dobu prázdnin zavírají. Tito studenti mohou jen obtížně potvrzení o ubytování dodat  při prodlužování svého pobytového oprávnění.

Zde je třeba poukázat na to, že určité zjednodušení agendy je plánováno v rámci věcného záměru nového cizineckého zákona, ve kterém se uvádí: „nově bude nastaven systém zjednodušení pro ubytovatele, kteří budou mít zájem se registrovat u správního orgánu (databáze hotelových zařízení, kolejí atd.). V takovém případě např. nebude u dokladu o zajištění ubytování formou potvrzení vyžadován úředně ověřený podpis ubytovatele, resp. uznávaný elektronický podpis.)“.

(3)

Jako zásadní problém se ukazuje i komplikovanost a zdlouhavost vízového procesu. Zejména u některých zemí (např. Turecko, Vietnam, Írán, Ukrajina a Ruská federace) akademické instituce opakovaně poukazovaly na to, že někteří studenti nemohli nastoupit ke studiu, protože jejich žádosti nebyly vyřízeny ve správních lhůtách a často ani ne během mnoha týdnů poté. Průtahy a nedodržování lhůt bez udání důvodu byly označovány za běžné, opakované a mimořádně problémové. Pro některé studenty to znamená nemožnost nastoupit ke studiu, pro ostatní často nemalé finanční výdaje (např. příjezd do ČR na turistické vízum, a pak opakovaný návrat do země původu pro vyzvednutí studentského víza bez možnosti vyzvednout vízum na území ČR) či pozdní nástup ke studiu.

Instituce zmiňovaly i výrazné prodloužení doby vyřizování těchto žádostí poté, co tyto žádosti začalo vyřizovat MV. Kritizováno bylo i opakující se vydávání pouze tzv. překlenovacích štítků. Přesun agendy hodnotily jako nepřipravený a stále problémový.

Za značnou komplikaci oslovené instituce považují to, že pracovníci ZÚ/MV jim nejsou oprávněni sdělovat žádné informace o stavu vyřizovaných víz a povolení k pobytu. Tyto informace mohou poskytnout pouze žadatelům, pak je ale žadatelům nemožné ze strany akademických institucí pomoci s vyřízením jejich žádostí.

(4)

Za obtížnou byla označována nedostatečná jazyková vybavenost úředníků, kteří vyřizují cizineckou agendu, zejména se jednalo o nutnost komunikovat na pobočkách ministerstva vnitra v češtině (např. při prodlužování pobytu, výzvy k dodání dokumentů atp.) a nemožnost získat ústně alespoň základní informace v angličtině. Dále byla kritizována praxe, kdy si studenti museli nechat překládat smlouvy a podmínky k cestovnímu pojištění na území ČR, ačkoli si je sjednávají v zahraničí – bylo poukazováno na to, že po českých studentech studujících mimo EU toto není požadováno.

(5)

Za velký problém byla označená klasifikace studia, tedy rozdělení do dvou kategorií - vzdělání a studium, kdy do kategorie studium spadají pouze ti studenti, kteří studují celý studijní program nebo přijedou v rámci vzdělávacího programu EU. Studenti přijíždějící za účelem studia neplatí správní poplatek za vízum a vyřízení jejich víza by nemělo přesáhnout 60 dnů ode dne podání žádosti. Naopak ti, kteří přijíždějí za účelem vzdělání (např. výměnné pobyty, v ČR neakreditované vzdělávací programy atp.), platí nezanedbatelný poplatek za vízum a vyřízení víza trvá 90 dnů (ve složitějších případech až 120 dnů) ode dne podání žádosti (srov. § 170 odst. 6 zákona o pobytu cizinců). [2] V praxi ovšem mnohdy navštěvují totožné kurzy.

Z  praxe vyplynulo, že v případech, kdy daná instituce realizuje nějaký typ vzdělávání, který není bezprostředně považován za studium, nýbrž za další vzdělávání, nebo za studium považován je, ale nebývá pod účel studium přiřazen (někdy i z neznalosti úředníků, což je běžné např. u jazykové či odborné přípravy ke studiu akreditovaného studijního programu vysoké školy organizované veřejnou vysokou), potýká se v praxi se značnými problémy. Zejména se toto týká doby vydávání víz, protože v případě víza za účelem studia je vydávání víz výrazně snadnější a rychlejší. V důsledku „jiné kategorie víza“, kam spadá i účel pobytu – vzdělání, se vydání víza zásadně prodlužuje, což je zásadní zejména při praxi nedodržování určených lhůt. Například jedna z oslovených institucí se v důsledku těchto problémů potýkala s tím, že ze 150 studentů pouze 65 z nich byla vyřízena víza tak, aby mohli nastoupit ke studiu, a to i přes včasné podání všech žádostí.

(6)

Systém Visapoint je kritizován jako nefunkční, a to zejména v některých zemích (Ukrajina, Ruská federace, Turecko). K praxi jeho fungování se jevila jako problematická absence volných termínů po řadu týdnů až měsíců k podání žádosti o vízum. Toto opět vedlo k nemožnosti některých studentů nastoupit nebo nastoupit včas ke studiu. Bylo poukázáno i na skutečnost, že systém, tak jak je nastaven, může být podle okolností v rozporu s judikaturou českého Nejvyššího správního soudu, který ve svých rozsudcích směřuje k tomu, že v přijímání vízových žádostí pouze prostřednictvím internetového portálu (a bez nabídky jakýchkoliv volných termínů) může být spatřováno porušení základních lidských práv garantovaných Listinou základních lidských práv a svobod.

(7)

Výhrady se týkaly i ohlašovací povinnosti občanů EU na policii, pokud jejich pobyt v ČR překročí 30 dnů. Oslovené instituce buď tuto povinnost považovaly za zbytečnou (některé instituce se dotazovaly, zda je stejná praxe i v ostatních státech EU) nebo řešily nejasnosti týkající se toho, že tuto povinnost může splnit ubytovatel, a pokud tak neučiní, zůstává na občanech EU. Pro studenty/akademické pracovníky není přitom snadné zjistit, zda jejich ubytovatel ohlašovací povinnost splnil. Rovněž u osob ze zemí mimo EU bývá někdy dost problematické, vzhledem k jejich povinnostem na přijímajících institucích v prvních dnech pobytu, dodržet lhůtu tří pracovních dnů k ohlášení se na cizinecké policii.

(8)

Opakované problémy se vyskytují u vládních stipendistů. Zdá se, že v této oblasti přetrvává nejednotný výklad zákona o pobytu cizinců pracovníky jednotlivých pracovišť MV a MZV (ZÚ) a na žádných příslušných webových stránkách nejsou dobře popsány aktuální a souhrnné informace pro tuto skupinu osob. V této oblasti rovněž panuje malá informační provázanost mezi jednotlivými subjekty (VŠ, DZS, ZÚ, MV, MŠMT, MZV) a ze strany MV by bylo třeba sjednocené a MV odsouhlasené a akceptované podoby dokladů (formulářů), přikládaných k žádosti o vízum / povolení k pobytu.

(9)

Co se týče dalších zásadnějších výhrad institucí, lze je stručně shrnout do těchto bodů:

  • Kritika nutné osobní účasti při podání žádosti o vízum, i jeho vyzvednutí.

  • Problémy při sjednávání komplexního zdravotního pojištění na kratší dobu a kritika komerčního zdravotního pojištění a s tím spojené zdravotní péče pro studenty celkově (vyžadované platby u lékaře, vysoká cena pojištění, pojistné výluky).

  • Opomenut by neměl zůstat rovněž postřeh o tom, jaké finanční náklady musí studenti často v souvislosti s vyřízením víza nést (autorizované překlady, tlumočnické služby, cesty na velké vzdálenosti). Nastavené podmínky totiž vylučují z mezinárodní výměny ekonomicky slabší studenty, které si tyto náklady nemohou dovolit (např. studenti z Venezuely musí cestovat pro vízum do Brazílie atp.).

Za vysoce rizikové bylo označeno i fungovaní agentur, které zejména v oblasti bývalého SSSR masivně propagují studium v VŠ v ČR „zdarma“. Tyto agentury ubytovávají všechny studenty na jedné adrese, jako kontakt uvádějí jedno telefonní číslo atp. Studenti, kteří využívají jejich služeb, jsou pak mimořádně dobře informováni o veškerých benefitech, které mohou v ČR (případně i na konkrétní VŠ) získat. Značná část z nich je přitom i instruována, jak se zachovat v případě, kdy jejich studium není úspěšné (tj. jak si udržet legální status). Zdá se, že někteří z nich používají studium spíše jako zástěrku svého pravého důvodu pobytu v ČR.

Problémové oblasti v perspektivě věcného záměru nového cizineckého zákona

Věcný záměr nového cizineckého zákona deklaruje maximálním urychlení vstupu a ulehčení pobytu v České republice vládním stipendistům, stipendistům stipendijního programu ministerstva školství, studentům studujícím na základě mezinárodních smluv prováděných ministerstvem školství a stipendistům přijímaným v rámci programů Unie. Předpokládá se zjednodušení některých kroků v rámci procesu vyřizování žádosti o vízum/pobyt (např. potvrzení o ubytování na koleji). Na druhé straně návrh předpokládá zpřísnění podmínek možnosti studia na VŠ zejména tím, že nově navrhuje nastavit požadavek prokázání určitého stupně jazykových znalostí jako jedné z podmínek přijetí na území u určitých kategorií studia (zejména studium na vysoké škole), s možností výjimek. MŠMT uplatnilo v rámci připomínkového řízení zásadní připomínku, ze které vyplývá, že MŠMT souhlasí s prokazováním znalosti vyučovacího jazyka za podmínky, že systém jazykových zkoušek nevyvolá zvýšené nároky na prostředky státního rozpočtu v kapitole MŠMT a dále že si nevyžádá zřízení zkušební instituce v gesci MŠMT. V rámci vypořádání připomínek byla uvedená připomínka akceptována částečně s tím závěrem, že prokazování jazykové kvalifikace může být převedeno na samotné školy, které budou muset potvrdit znalost vyučovacího jazyka. Na správním orgánu by pak zůstalo pouze oprávnění zkontrolovat tuto znalost. Pro tyto účely bude ale nutné vytvořit standardizované zkoušky na úroveň B1 a B2. Zatím tedy není jasné, jakým způsobem bude celý systém prokazování jazykových znalostí fungovat [3]. Prokazování jazykové kvalifikace může být převedeno na samotné školy, které budou muset potvrdit znalost vyučovacího jazyka. Pokud jde o pobyt za účelem výzkumu, nová právní úprava bude vycházet ze současné implementace směrnice Rady 2005/71/ES ze dne 12. října 2005 o zvláštním postupu pro přijímání státních příslušníků třetích zemí pro účely vědeckého výzkumu. Oproti stávajícímu stavu bude v některých případech umožněno výzkumné institucí podat žádost v zastoupení cizince na území.

Tento dokument vznikl v rámci projektu Nový cizinecký zákon, který realizuje Multikulturní centrum Praha, Sdružení pro integraci a migraci a Organizace pro pomoc uprchlíkům za finanční podpory Nadace Open Society Fund Praha v rámci programu Emergency fund.



[1] Multikulturního centra Praha (www.mkc.cz, www.migraceonline.cz), Organizace pro pomoc uprchlíkům (www.opu.cz) a Sdružení pro integraci a migraci (www.uprchlici.cz).

[2] Zde je třeba dodat poměrně novou skutečnost, kterou uvádí OAMP MV ČR na svých webových stránkách. - Ve věci změny výkladu § 64 zákona o pobytu cizinců resp. úpravy náležitostí požadovaných k žádosti o vysokoškolská studentská víza/pobyty: 

1. Vzdělávací programy „poskládané“ z částí jinak akreditovaných programů

Dosud byla studentům těchto programů udělována dlouhodobá víza za účelem "ostatní". OAMP oslovilo MŠMT s žádostí o výklad, jak nahlížet na tyto cca půlroční až roční vzdělávací programy, které pro partnerské vysoké školy v zahraničí pořádá většina českých veřejných i soukromých vysokých škol. V souladu s vyjádřením MŠMT bude OAMP tento druh „studia“ považovat za studium dle § 64 odst. 1 písm. a) ZPC, avšak bude vyžadovat, aby v rámci potvrzení o studiu (o přijetí ke studiu) příslušná škola deklarovala, že student bude následně zapsán do matriky studentů.  

2. Účast cizince na jazykové a odborné přípravě ke studiu akreditovaného studijního programu vysoké školy organizované veřejnou vysokou školou

V případě účasti cizince na jazykové a odborné přípravě ke studiu akreditovaného studijního programu vysoké školy organizované veřejnou vysokou školou - § 64 odst. 1 písm. b) ZPC, musí vysoká škola v rámci potvrzení o studiu (o přijetí ke studiu) jednoznačně identifikovat alespoň jeden akreditovaný studijní program, k jehož budoucímu studiu má zmíněná jazyková (případně odborná) příprava sloužit."

[3] MPO vyjádřilo v rámci připomínkového řízení jako zásadní připomínku k prokazování znalosti českého jazyka s argumentem, že požadavek na předchozí znalost českého jazyka pro vysokoškolské studium může poškodit ekonomickou situaci některých vysokých škol. Pro cizince je na většině vysokých škol výuka realizována a vázána na znalost především anglického jazyka. Znalost českého jazyka pro VŠ studium nemá příliš velké opodstatnění, neboť již nyní funguje na veřejných VŠ model, že pokud zahraniční student studuje v českém jazyce, studuje zdarma. V opačném případě má možnost studovat programy v anglickém jazyce opět za stejných podmínek jako student český (placené programy). Znalost jazyka tedy není vázána na samotné studium na VŠ ale na studijní program. Tato připomínka byla v rámci vypořádání akceptována částečně se závěrem, že student studující v cizojazyčných programech nebude muset prokazovat znalost českého jazyka, ale znalost jazyka příslušného programu

Marie Jelínková
Marie Jelínková, Ph.D. vystudovala sociologii na FSV UK. Ve své diplomové práci se zabývala porovnáním české a australské integrační politiky. V současnosti pokračuje v doktorandském studiu veřejné a sociální politiky, ve kterém se zaměřuje na zkoumání kvality života přistěhovalců v ČR. Také se zabývá problematikou sociální exkluze a inkluze, o které vede kurz.Pavla Rozumková
Mgr. Pavla Rozumková je právní poradkyní v Organizaci pro pomoc uprchlíkům (OPU).


...nahoru▲   

Kontakt

Multikulturní centrum Praha
Náplavní 1
120 00 Praha 2

Tel: (+420) 296 325 345
E-mail: migraceonline@mkc.cz

Doporučujeme



Sponzoři

Partneři

Webdesign & publikační systém Toolkit - Econnect