Přeshraniční islamofobní spolupráce aneb jaké jsou vztahy současného českého a německého nacionalismu
Následující text se zaměřuje na nová hnutí nazývaná často populistickou pravicí – konkrétně na hnutí a politické strany, jejichž identita stojí na explicitním odporu k islámu a migraci. V první části jsou hlavním předmětem zájmu vzájemné vazby mezi těmito subjekty v České republice a v Německu. Druhá část textu rozebírá rozdíly a podobnosti situace v obou zemích a z ní plynoucí rizika.
Český obdiv Německu
Německo vždy bylo pro české islamofoby velkou inspirací, ne náhodou je také zemí, ve které mají čeští nacionalisté největší množství zahraničních kontaktů. Lidé okolo hnutí IVČRN (Islám v České republice nechceme) a následně Bloku proti islámu (BPI) byli dokonce natolik fascinovaní německou organizací PEGIDA (Patriotische Europäer gegen die Islamisierung des Abendlandes, v překladu Vlastenečtí Evropané proti islamizaci Západu), že jí založili českou fanouškovskou stránku a na své první velké demonstraci v lednu 2015 veřejně vyjádřili přání s ní spolupracovat.
Tato přání českých islamofobů jejich německá inspirace vyslyšela na podzim loňského roku, když se Pegida společně podílela na organizaci dvou akcí na česko-německých hranicích. Jedna se konala v bavorském Schirndingu a druhá v saském Seibnitzu. Na obě tyto akce vypravovala autobusy politická strana se zastoupením v českém Parlamentu Úsvit – národní koalice a to skrze spolek Blok proti islámu, který vznikl jakožto aktivistická divize IVČRN v září 2015 a až do svého rozpuštění letos v dubnu byl s Úsvitem pevně personálně propojený. Představitelé Úsvitu a BPI – jmenovitě poslanec a místopředseda Úsvitu Marek Černoch a toho času místopředseda BPI Petr Hampl se také účastnili oslav prvního výročí založení Pegidy konaného 19. října 2015 v Drážďanech. Výroční demonstraci tehdy doprovázely nepokoje v režii neonacistů a fotbalových chuligánů. Na oplátku pak Pegida vyslala svou delegaci na demonstraci islamofobů, která se konala 17. listopadu 2015 v Praze. Zajímavostí je, že německou delegaci vedl Tommy Robinson, známá postava britské ultrapravicové scény a zakladatel "English Defence League" (EDL), jenž se proslavil například snahou vyvolávat nepokoje ve čtvrtích s větší migrantskou populací. V současnosti vede Robinson britskou mutaci Pegidy "PEGIDA UK" a úzce spolupracuje s Lutzem Bachmannem, ústřední postavou drážďanské Pegidy.
Jak dál s přeshraniční spoluprácí?
V lednu letošního roku přichází snaha posunout mezinárodní spolupráci na další úroveň. Pod taktovkou Pegidy se setkává sedm ultrapravicových subjektů – mezi nimi samozřejmě nechybí Úsvit a BPI, ale ani polský Ruch Narodowy (Národní hnutí) a italská Lega Nord (Liga Severu). Společně zakládají alianci Fortress Europe (Pevnost Evropa). Jde o termín, který mimo jiné využívali během 2. světové války nacisté pro opevnění kontinentální Evropy. Spolupráce je stvrzena tzv. "Pražskou deklarací" (schůzka probíhala v Roztokách u Prahy). A navazuje na ni velká demonstrace s názvem Pevnost Evropa, kterou 6. února nově vzniklá koalice pořádá v mnoha evropských městech naráz. Počty účastníků jsou ovšem pro organizátory spíše zklamáním.
Na jaře 2016 dochází paralelně jak v BPI, tak v Pegidě k rozkolu. V České republice je hlavní linií konfliktu střet o moc mezi křídlem okolo politické turistky Jany Volfové a skupinou kolem předsedy Martina Konvičky a místopředsedy Petra Hampla, která se postavila proti užší spolupráci s Úsvitem. Důsledkem tak je rozpad Bloku proti islámu, místo kterého vzniká Blok proti islamizaci, jenž dál pokračuje ve spolupráci s Úsvitem. Konvička zakládá "Iniciativu Martina Konvičky" a spolupracuje s Hamplovou "Alternativou pro Českou republiku". Všechny zmiňované subjekty pak u voleb letos v říjnu končí naprostým neúspěchem a jak Konvička, tak Hampl ve svých volebních obvodech propadají na plné čáře. Na opačné straně hranice je vnitřní konflikt taktéž rámován spory o moc. V červnu 2016 je z Pegidy vyloučena členka vedení Tatjana Festerling, která ovšem nadále pořádá nenávistné akce pod značkou "Festung Europa" (Pevnost Evropa) a stále spolupracuje s Úsvitem. Ostatní zahraniční konexe se jí ale s výjimkou Skandinávie a Bulharska, jejichž ultrapravicoví zástupci se jejích demonstrací účastní, udržet nepodařilo.
O navázání spolupráce s obdobnými skupinami z Německa se snaží také další, méně podstatné subjekty. Prvním z nich je spolek Za naši kulturu a bezpečnou zem (ZNKaB) kooperující s politickou stranou Národní demokracie, kterou vede známý antisemita Adam B. Bartoš. Jeho strana však přímo součástí mezinárodní sítě nikdy nebyla. Aktivisté ZNKaB navázali spolupráci se spolkem Bärgida, což je nepříliš úspěšná berlínská mutace Pegidy. Obě skupiny se několikrát vzájemně navštívily na svých demonstracích, nicméně vzhledem k nestálosti a malému mobilizačnímu potenciálu obou stran není tato spolupráce pro vývoj ultrapravice v obou státech podstatná.
Posledním subjektem z antimigračního prostředí, který stojí určitě za zmínku, je aktivistická skupina Generace Identity. V České republice je tato skupina složená převážně z bývalých neonacistů z okruhu Autonomních nacionalistů i v rámci ultrapravice marginální. Nicméně zajímavé na ní je právě její mezinárodní síťování. Skupina se hlásí k panevropské síti, která se ráda označuje jako tzv. "Identitářské hnutí". První obdobnou skupinou byla francouzská Génération Identitaire, jež vznikla v roce 2002. Identitáři se hlásí k ideologii tzv. "nové pravice". Zatímco jejich ideologie je založená na směsi tradičního konzervatismu a špatně skrývaného rasismu, jejich praxe čerpá inspiraci z levicových protestních hnutí vzniklých po roce 1968. Identitáři mají zálibu v spektakulárních veřejných shromážděních, které se následně snaží propagovat přes sociální sítě. Zároveň na rozdíl od velké části jiných ultrapravicových skupin mají (mimo Francii ne příliš úspěšnou) snahu vyvíjet vlastní teoretické koncepty (pro něž čerpají inspiraci mj. u Alexandra Dugina, ruského nacionalisty s vazbami na Kreml). Právě snahy o intelektualismus jsou pravděpodobně důvodem, proč v ČR nezískávají výraznou podporu ani v rámci příznivců krajní pravice. Na první demonstraci, kterou za dobu své existence pořádali, přišlo 30. dubna letošního roku do Ústí nad Labem přes početnou podporu z Německa pouze necelých padesát účastníků. Kromě Francie existují větší skupiny hlásící se k hnutí zejména v Německu a Rakousku, kde je veřejným tajemstvím, že Identitáře finančně podporují lidé okolo vlivných buršáckých spolků a parlamentní strana Svobodných (FPÖ).
Co na to mainstream?
Zatímco nárůst xenofobních nálad a vzrůstající podpora pravicově populistickým řešením je patrná na obou stranách hranice, konkrétní důsledky se značně liší a to navzdory tomu, že jak v ČR, tak v SRN se ultrapravicová hnutí dostala do vnitřních konfliktů, které vedly k jejich fragmentaci. V SRN některých nenávistných nálad, které tato hnutí eskalovala, využila populistická Alternativa pro Německo (AFD) a zaznamenala úspěch ve volbách do některých zemských sněmů. Oproti tomu u nás tato hnutí nepřímo ovlivnila veřejnou debatu do takové míry, že otevřený rasismus přestal být společenským tabu. Zatímco v SRN je AFD nezanedbatelnou, ale zatím stále politicky izolovanou silou, v ČR některé části ultrapravicové rétoriky přebraly prakticky všechny strany politického středu. Závěrem lze proto poznamenat, že zatímco německou občanskou společnost čeká boj proti ultrapravici, ta česká stojí před nutností bojovat o samotnou povahu své demokracie, větší hrozbu než jakou je ultrapravice totiž představují autoritářské tendence v samém jádru české politické scény.
Článek vznikl v rámci projektu "Znepokojení občané" a uprchlíci v Česku a Německu: výzva pro pedagogy, podpořeného grantem Česko-německého fondu budoucnosti.
