Migraceonline.cz

Portál pro kritickou diskuzi o migraci
Otevřená platforma. Texty nemusí vyjadřovat stanovisko redakce.

Preferuje UNHCR uprchlíky v roli pasivních objektů, o kterých se píše? Komentář k soutěži "Příběh uprchlíka"

6. prosince 2007 výhlásilo UHNCR výsledky 10. ročníku novinářské soutěže Příběh uprchlíka. Letošní soutěž byla unikátní: sešel se v ní článek, který napsal novinář o paní Raise Edilbievě - uprchlici z Čečenska - s článkem, který napsala ona sama. Redaktorovi časopisu Reflex Janu Gebertovi byla za článek "Má paní Raisa velké oči?" udělena první cena, článek Raisy Edilbievy oceněn nebyl. Podle Alice Szczepanikové má však její článek větší vypovídací hodnotu o situaci uprchlíků v ČR, a proto vyjadřuje nesouhlas se způsobem hodnocení v soutěži formou veřejného dopisu adresovaném Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky v České republice a členům komise, která příspěvky posuzovala. Dopis autorky je zde publikován ve formě komentáře. Migraceonline.cz poskytuje prostor pro další diskusi o tom, jak se píše o uprchlících.
Jako vítězku minulého ročníku soutěže mě zajímalo, kdo zvítězí letos a to zejména když jsem zjistila, že se tento rok před komisi sešly mimo jiné i dva články, které se týkaly jedné rodiny uznaných uprchlíků v ČR. Do soutěže byl přihlášen jak článek paní Raisy Edilbievy z Britských listů Máte stejná práva, ale…, tak i článek Jana Geberta, novináře Reflexu o paní Edilbievě Má paní Raisa velké oči? Dovolte mi, abych v několika bodech vyjádřila svůj nesouhlas s rozhodnutím komise ocenit článek pana Geberta a nechat bez ocenění článek paní Edilbievy.

Soutěž je nazvaná „Příběh uprchlíka“ a ne „Příběh o uprchlíkovi“, proto bych očekávala, že když se uprchlík skutečně přihlásí s vlastním textem, který byl publikován a splňuje všechny podmínky soutěže – co se jistě neděje příliš často – tak to nezůstane bez povšimnutí. A to ani v případě, kdy z formálního a stylistického hlediska možná nedosahuje takové kvality jako text profesionálního novináře. 

Skutečnost, že komise dala přednost článku o uprchlíkovi před článkem napsaným uprchlíkem by sama o sobě nebyla tak křiklavá, pokud by nešlo o stejnou osobu, jak tomu bylo v tomto případě. Rozhodně nechci tvrdit, že článek napsaný uprchlíkem by měl vždy dostat přednost, ať už je jakékoliv kvality. Po přečtení obou článků se ale nemohu ubránit pocitu, že článek paní Edilbievy má větší vypovídající hodnotu než článek o ní a to nejen proto, že jde o sdělení vlastní zkušenosti. Zatímco její sdělení se staví proti oficiální rétorice Ministerstva vnitra o tom, že azylanti mají s výjimkou práv politických stejná práva jako čeští občané, text pana Geberta spíše podporuje názor, že pokud se uprchlíci hodně snaží, nejsou líní a pasivní, tak se nakonec svých práv dobudou a získají, co chtějí. Nepřímo tak postuluje, že ti, kterým se nepodařilo získat to, co získala například paní Edilbieva, jsou prostě neschopní. Zatímco článek paní Edilbievy poukazuje na nutnost vnímat integraci uprchlíků coby dlouhodobý proces, který nemůže skončit formálním udělením práv, tak text pana Geberta úspěch tohoto procesu vykresluje jako otázku osobní vůle, vytrvalosti a vynalézavosti. Ačkoli se z pozice institucí zodpovědných za přijetí a integraci uprchlíků může zdát druhé sdělení pohodlnější, můj několikaletý výzkum o uprchlictví v České republice potvrzuje, že článek paní Edilbievy lépe vyjadřuje situaci mnoha uznaných uprchlíků. Jde však o názor často potlačovaný jejich představou, že člověk, kterému byl azyl udělen, by měl být vděčný za přijetí a neměl by si příliš nestěžovat.

Domnívám se tedy, že svým rozhodnutím UNHCR promarnilo jedinečnou šanci ukázat, že podporuje nejen novináře píšící o uprchlících, ale také samotné uprchlíky, kteří se rozhodli vystoupit z pasivní role těch, o kterých se píše, a vzali vlastní příběh do svých rukou. Nemohu se ubránit pocitu, že takové rozhodnutí jde proti zásadám, které tato organizace hlásá.

Alice Szczepaniková, University of Warwick

V Kolíně nad Rýnem 12.12.2007

Alice Szczepaniková
Autorka je socioložka. Působí na University of Leicester a žije v Bruselu. Zabývá se výzkumem genderových aspektů nucené migrace (zejména ze zemí bývalého Sovětského svazu do Evropy), vztahem mezi religiozitou a integrací mladých imigrantů v Evropě, rodinnou migrací a rolí nevládního sektoru při obhajování práv migrantů a ovlivňování migračních politik. Informace o jejích výzkumech a publikacích jsou dostupné na http://szczepanikova.wordpress.com.
18. 12. 07
V této sekci budeme rádi publikovat vaše texty týkající se aktuálního dění v oblasti migrace. Texty musí být ucelené a v rozsahu 1 až 3 normostrany. Texty v sekci „komentáře“ nejsou striktně žánrově vymezené, mohou být například reakcí na politické dění nebo popisem osobní zkušenosti. Publikované texty nemusí souhlasit s názory redakce. Pokud však vyjadřují rasistické či jinak diskriminační postoje nebo nesplňují základní předpoklady formální kvality, nebudou publikovány. Přečtěte si informace pro autory. Kontaktní adresa pro sekci komentářů je na migraceonline@mkc.cz.
...nahoru ▲