Organizace bulharské prostituce v České republice
Tento krátký článek popisuje prostituci bulharských dívek a její organizaci v České republice. Bulharské prostitutky stabilně představovaly a stále představují důležitou část zahraničních prostitutek v této zemi. Článek je založen na informacích a zkušenostech pracovnice organizace Rozkoš bez rizika (dále jen R-R). R-R je občanské sdružení, které se zabývá prevencí sexuálně přenosných chorob, jejich diagnostikou a léčbou u rizikových osob.
V roce 1998, kdy jsem začala pracovat v R-R, bylo 8 procent klientek z Bulharska. Od tohoto roku podíl bulharských prostitutek kolísal. V roce 2002 došlo k poklesu v počtu těchto klientek. Od této doby se návštěvnost bulharských v R-R dívek pohybuje okolo 4 %.
U bulharských klientek naší organizace došlo za několik posledních let k proměně. V letech 1998 - 2001 byly klientky průměrně vzdělanější, domluvily se česky a chodily pravidelně na kompletní gynekologicko-venerologické vyšetření do poradny v Praze 1. Od této doby se snížily věk a vzdělání klientek. Odhadujeme, že 80 procent z nich jsou dnes negramotné. V současnosti mají také nižší znalost českého nebo ruského jazyka. Některé z nich ani nemluví bulharsky, ale romsky nebo turecky.
V souvislosti s popsanými proměnami u bulharských klientek je důležité zmínit, že tyto prostitutky mají oproti minulosti ztížený přístup do R-R. Mají zakázáno se kontaktovat s lidmi mimo organizaci. Zlom v návštěvnosti bulharských sexuálních pracovnic, který nastal v roce 2002, je pravděpodobně způsoben změnou hierarchie organizovaného gangu (dříve zkušená prostitutka pravidelně doprovázela na kompletní gynekologicko-venerologické vyšetření ostatní dívky) a zvýšením nedůvěry k institucím a lidem. Tato nedůvěra byla nejspíše způsobena četnými raziemi a kontrolami policie ČR. Za kuplířství bylo totiž zavřeno několik „pasáků“ a prostitutek.
V současné době pracuje v Praze asi 50 bulharských dívek. Pocházejí z chudých rodin. Často jsou vlastní rodinou tomuto organizovanému gangu prodány. Rodinám jsou pak pravidelně posílány peníze. Nejedná se o vysoké částky, ale pro rodiny doma v Bulharsku je to důležitý zdroj obživy. Dívky jsou většinou z romské nebo turecké menšiny. V Praze pracují bulharské dívky na rozdíl od dívek z bývalého Sovětského svazu většinou „na ulici“ (Perlová ulice, Václavské náměstí, Staroměstské náměstí…). V příhraničí převažuje práce v nočních klubech.
Bulharské prostitutky v ČR nepůsobí samostatně; jejich prostituce je organizována gangy. Například v Praze působí tři organizované skupiny, které proti sobě bojují. Každá má pod svým vlivem jinou část Prahy. Jedná se o hierarchické organizace. Na vrcholu pyramidy je šéf organizované skupiny, pod ním je pasák, následuje přítelkyně pasáka nebo spřízněná duše pasáka, která má na starosti 2 - 3 prostitutky. Dívky jsou do Čech dováženy z několika chudých bulharských oblastí jako jsou Sliven (postitutky pracující v Perlové ulici), Nová a Stará Zagora (Václavské náměstí) a Kazanlak (Staroměstské náměstí). Pasák jim vyřizuje veškeré doklady. Během půl roku se tu mohou zdržovat pouze 3 měsíce. Pak by měly na 3 měsíce vycestovat. Dále využívají možnosti azylu. Požádají o azyl a než se dojde k rozhodnutí v azylové proceduře, mají možnost zde dále pracovat.
Většina dívek ví předem, že se budou věnovat prostituci. Podmínky si však představují úplně jinak. Jsou bity, nuceny k prostituci a zastrašovány. Nemohou nikam chodit samy. Jsou hlídány prostitutkami na vyšší pozici a pasáky. Všechny vydělané peníze musejí odevzdávat. Mají problém s prosazením se vůči organizaci i vzhledem k tomu, že jsou nevzdělané. I přes existující násilí a nucení k prostituce se však zdá, že se brutalita gangů v bulharských nočních klubech snižuje. Vyplývá to z toho, že na sebe tyto skupiny nechtějí příliš upozorňovat. Přesto je brutalita některých gangů (hlavně pouličních) vysoká. Je možné upozornit například na dříve oblíbenou praktiku pálení žehličkou bossem Belčevem, který působil na Chomutovsku a v Dubí.
Tzv. nepotřebné prostitutky se vracejí zpět domů nebo jdou za prací do jiných zemí. Organizované bulharské skupiny totiž mají kontakty v Německu, Španělsku, Polsku a v dalších zemích. „Nepotřebnou“ se prostitutka stává z důvodu, že málo vydělává, je okoukaná, nemá nemožnost získat pracovní vízum a/nebo prodloužit si v ČR svůj pobyt. Aby prostitutka nemohla mluvit a svědčit proti svému pasákovi, používá pasák metodu oplodnění, tzv.„udělá prostitutce dítě“. Jeden pasák má např. i 13 dětí. Jednou z cest, jak dívky opouštějí prostituci, je že se seznámí se zákazníkem („princem na bílém koni“) ze zahraničí a odjíždějí s ním.
Nedokážeme odhadnout, kolik z těchto bulharských dívek je v ČR nedobrovolně. Je jisté, že se bojí požádat o pomoc. Jsou psychicky i fyzicky týrány a nevěří nikomu. Navázat osobnější vztah a důvěru v R-R a jiné pomáhající organizace v oblasti obchodování se ženami je pro ně velmi složité.
Přestože návštěvnost bulharských klientek v R-R klesla, jejich počet se v ulicích Prahy nesnížil. Rozkoš bez Rizika se je proto snaží pravidelně vyhledávat (po raziích policie ČR mění často svá stanoviště nebo „se procházejí“) a informovat je o svých aktivitách. Doufáme, že se nám opět podaří přivést tyto dívky k nám do poradny a pomoci jim v jejich neutěšené situaci.