Portál pro kritickou diskuzi o migraci v České republice
a v zemích střední a východní Evropy

MigraceOnline.czE-knihovna › Lokální zdravotní politiky vůči migrantům v USA

Lokální zdravotní politiky vůči migrantům v USA

Zdraví migrantů ve Spojených státech významně ovlivňuje legislativa a programy zaváděné na úrovni jednotlivých států a měst. Rozšíření či naopak omezení přístupu migrantů ke zdravotnímu pojištění a službám, ale i ke kvalitnímu bydlení, dobrým pracovním podmínkám, vzdělání a sociální podpoře má dopady na zdravotní stav nejen jich samotných, ale i občanů USA – příslušníků menšin.

Mezi rozvinutými zeměmi se sice Spojené státy řadí na první místo v celkových výdajích na zdravotní péči, zároveň jsou na tom ale její obyvatelé nejhůře ze zemí OECD co se týká dostupnosti této péče. V USA neexistuje všeobecné zdravotní pojištění a nějaký druh zdravotního pojištění má zhruba 91 procent populace (menší procento pojištěných má z rozvinutých zemí již jen Řecko). Různá pojištění často nekryjí potřebné zdravotní služby a výkony, či vyžadují od pacientů při léčbě vysokou spoluúčast. Mezi migranty je pak procento pojištěných ještě mnohem nižší než v ostatní populaci a odhaduje se, že na dvacet procent migrantů pojištění nemá vůbec. Nepojištění zůstávají častěji nejen migranti, ale i občané USA, kteří jsou příslušníci menšin (Latino Američané, Afroameričané). 

Obecný rámec imigračních politik, a to včetně přístupu migrantů ke zdravotní péči, je v USA určován na federální úrovni. Ovšem zvláště po neúspěšném pokusu o reformu federálních imigračních zákonů mezi lety 2005 a 2007 významně vzrostl počet zákonů, kterými se otázky imigrace snaží regulovat jednotlivé státy USA. Zpráva Národní konference státních zákonodárců z předloňského roku udává, že celkem jednotlivé státy předkládají ročně na 1300 zákonů, které se snaží různým způsobem upravovat přístup migrantů ke službám, včetně těch zdravotních. Nakonec bývá ročně dohromady ve všech státech schváleno na 200 zákonů vztahujících se k postavení migrantů. Tyto zákony jsou v některých případech zaměřeny spíše restriktivně, snaží se tedy různým způsobem omezovat přístup migrantů ke službám, ale velká část z nich naopak vzdoruje restriktivním trendům na federální úrovni, zajišťuje migrantům více služeb a usiluje o jejich větší zapojení do společnosti. Oblasti zdravotnictví se v roce 2015 přímo věnovalo asi jen pět procent přijatých zákonů. Například stát Kalifornie se v roce 2015 usnesl, že přístup ke zdravotní péči musí být umožněn všem dětem, bez ohledu na to, jaký je jejich imigrační status. Vstřícný přístup k migrantům Kalifornie potvrdila i dalším zákonem, který zaručuje všem zaměstnancům, bez ohledu na jejich imigrační status, přístup k prostředkům fondu pro nepojištěné pracovníky a fondu pro podporu při pracovních úrazech.

U mnoha zákonů a politik nikdo detailně nemapuje jejich dopady do zdravotního stavu migrantů a neexistuje ani celkový přehled o všech politikách na lokální a státní úrovni, které by na zdraví migrantů mohly mít vliv. Přesto se však skupina vědců z Kolumbijské univerzity v letošním roce pokusila shrnout všechny dostupné studie, které vypovídají o dopadech politik a programů jednotlivých států USA na zdraví především latino amerických migrantů. Latino Američané původem z Mexika, Střední a Jižní Ameriky tvoří největší skupinu imigrantů v USA.

Politiky vůči migrantům ovlivňují zdraví menšin

K nejdůležitějším zjištěním vědců z Kolumbijské univerzity patří, že jimi shromážděné studie potvrzují tezi, že ty státy, které se rozhodly přijmout politiky, které více omezují přístup migrantů ke zdravotním službám, negativně ovlivnily nejen zdravotní stav migrantů, ale i zdraví amerických občanů, kteří patří k příslušníkům menšin (především Latino Američanů). Zhruba 9 miliónů amerických občanů pochází z rodin, kde jeden či více členů nemá americké občanství a zhruba desetina dětí latino amerického původu se v USA rodí (a tím automaticky získávají občanství), rodičům, kteří v zemi pobývají bez platných dokumentů. Latino Američané jsou mnohdy automaticky považováni za migranty bez dokumentů a přístup k nim tak často kopíruje rasistické a xenofobní stereotypy. To se týká zejména přístupu bezpečnostních složek například při kontrole totožnosti, zaměstnavatelů při rozhodování, koho přijmou, ubytovatelů při pří rozhodování, komu pronajmou byt a podobně.

Svá tvrzení autoři dokládají statistikami, které znevýhodnění Latino Američanů potvrzují jak na federální úrovni, tak i na úrovni jednotlivých států. Podle nich nemělo v roce 2014 téměř 27 procent legálně pobývajících Hispánců mladších 65 let (pojmy Latinos a Hispanics jsou v různých studiích zaměňovány) zdravotní pojištění a v případě migrantů latino amerického původu bez platných dokumentů neměli pojištění dva ze tří. Latino Američané tak měli vyšší úmrtnost a častěji také umírali na některé chronické choroby. Bylo u nich zdokumentováno vyšší riziko cukrovky, HIV a dalších chorob. Legální a nelegální migranti mexického původu ve věku 18–38 let také častěji trpěli depresemi a úzkostmi, a to i ve srovnání s jejich vrstevníky, kteří zůstali v Mexiku.

Autoři si všímají, že jsou tyto výsledky ovlivněny nejen přímými omezeními přístupu k lékařské péči, ale i řadou dalších faktorů. Kromě stresových faktorů typu obav z deportace či diskriminace je jedním z nich i přístup ke střednímu a vyššímu vzdělávání, které lze chápat jako instituci, která pomáhá sociálnímu vzestupu i budování povědomí o vlastním zdraví a možnostech jeho ochrany. Dalším významným faktorem je špatná materiální situace domácností migrantů, která je ovlivněna jejich (často omezeným) přístupem na trh práce i limitovanými možnostmi získat nějaký typ státní či federální podpory. Migranti tak často pracují v nebezpečnějších pracovních podmínkách a mají nízké příjmy, což ovlivňuje kvalitu jejich stravy a bydlení. Kromě restriktivních politik a jejich dopadů studie také rozebírá příklady politik, které přístup migrantů ke zdravotním službám naopak rozšiřují či zlepšují jejich životní podmínky a tím i zdravotní stav.

Co se osvědčilo

Ve Spojených státech obecně platí, že legální přistěhovalci mají právo na účast ve federálních podpůrných programech až po pěti letech pobytu. To zahrnuje i přístup ke zdravotnímu pojištění například ve formě programu zdravotního pojištění pro chudé – Medicaid. Některé státy ale pětiletou čekací lhůtu zcela zrušily, a tak se například ve státě Kalifornie, New York nebo Washington mohou migranti s oprávněním k pobytu do programu Medicaid zařadit okamžitě, pokud splňují podmínky nízkého příjmu. Jiné státy zase poskytují zvláštní dotace zdravotním institucím certifikovaným federální vládou, které pak poskytují neodkladnou péči pacientům bez ohledu na jejich imigrační statut.

Zdraví migrantů ovlivňují i rozdílné politiky v dalších oblastech. Velký význam má například oblast vydávání řidičských oprávnění. Vlastnit řidičský průkaz je nezbytností v mnoha oblastech obývaných migranty, v nichž neexistuje veřejná doprava. Migranti bez něj nemají šanci se dostat k lékaři, do práce či do školy. Zatímco některé státy odmítají vydat řidičák migrantům bez platných dokumentů a jiné zase na průkaz vyznačují právní status migrantů, celkem dvanáct států se rozhodlo vydávat řidičský průkaz komukoliv a nezajímá je, zda jsou v zemi legálně či nikoliv.

Další důležitou oblastí je garance minimální mzdy. Některé státy se rozhodly jít za rámec obecných federálních pravidel a zaručit například zaměstnancům v zemědělském sektoru minimální mzdu či další kompenzace pro zaměstnance. K podobnému kroku, který ovlivňuje výši příjmů a zdraví v zemědělství pracujícím migrantům, se rozhodly státy New Jersey, Minnesota a Washington.

V oblasti vzdělávání povoluje také mnoho států USA studium žáků, kteří v zemi pobývají bez platných dokumentů. Navíc se řada států se také iniciativně zapojila do federálního programu DREAM určeného k legalizaci pobytu migrantů, kteří se dostali do USA před dosažením 16 let věku a mají čistý trestní rejstřík. Federální program stanovil, že mladiství účastníci musí buď odsloužit několik let v americké armádě, nebo získat vyšší vzdělání. Některé státy, jako například Kalifornie, Utah, New York, Washington, Illinois, Kansas, Nové Mexiko, nebo Nebraska proto přijaly vlastní legislativu, v jejímž rámci nabídly mladým migrantům, a to i těm bez dokladů, uhrazení státního stipendia na univerzitní vzdělání. Vyšší vzdělání pak podle vědců z Kolumbijské univerzity zvyšuje šance na získání lépe placeného zaměstnání a tím umožňuje získat lepší zdravotní péči. Vzdělání také zlepšuje povědomí studentů o vlastním zdraví.

Federální programy sociální podpory ve formě potravinových známek či finanční podpory jsou poměrně omezené a jednotlivé státy se tak musí samy rozhodnout, zda budou migrantům, či kterým z nich, poskytovat podobnou podporu z vlastních zdrojů. V roce 2010 udělovalo některým skupinám migrantů podporu formou potravinových známek či jiných potravinových programů sedm států. Dvaadvacet států pak poskytovalo finanční podporu migrantům, přičemž definice toho, které skupiny z nich mají na podporu nárok, se stát od státu lišila. I když se dá předpokládat, že se zlepšení výživy odráží ve zdravotním stavu migrantů, podle týmu Kolumbijské univerzity dosud nevznikla žádná vědecká studie, která by se podobnou souvislost mezi kvalitou výživy migrantů a jejich zdravím pokusila prokázat.

Role měst

Vědci z Kolumbijské univerzity ve své studii zároveň zdůraznili, že kromě lepšího mapování zdravotních dopadů politik na úrovni jednotlivých států USA je v budoucnu nutné mapovat i dopady politik na ještě nižší – na městské úrovni. To se týká zejména politik tzv. městských útočišť, které se snaží chránit tam žijící migranty bez dokumentů před deportacemi ze strany federálních orgánů. Baltimore a Denver tak například při poskytování mnoha městských služeb nezjišťují imigrační status svých klientů či pacientů a města jako New York nebo San Francisco dokonce vydávají vlastní identifikační průkazy i migrantům bez víz, pasů či jiných státních dokumentů, které držitele opravňují k využívání řady městských služeb či jim umožňují si otevřít bankovní účet. Některá městská útočiště jdou ale v podpoře zdravotních potřeb migrantů ještě dál. Profesorka Alonsová z katedry Globálních studií na univerzitě New School ve své letos vydané knize From Here and There připomíná například praxi města Los Angeles, které poskytuje prostřednictvím svých úředníků zdarma poradenské a konzultační služby v oblasti zdraví a testy na cholesterol, krevní tlak a cukr mexickým imigrantům přímo na tamním mexickém konzulátu. Obdobné služby nabízejí některá města i na dalších z celkem 50 mexických konzulátů v zemi. Podle odborníků je možné, že tyto a další městské politiky mají na zdraví migrantů ještě silnější vliv než politiky přijímané na úrovni jednotlivých států USA. Ovšem k prokázání podobných tvrzení zatím chybí potřebná data ze studií provedených na místní úrovni.

Projekt Města a inkluzivní strategie č. CZ.03.3.X/0.0/0.0/15_124/0006483 je spolufinancován Evropskou unií z Evropského sociálního fondu v rámci Operačního programu Zaměstnanost.

Filip Pospíšil
Mgr. Filip Pospíšil, Ph.D. (1972) – antropolog. Působí jako Visiting Scholar na New York University a přednáší na Cooper Union a The New School. Pracoval jako zástupce šéfredaktorky časopisu A2, mediátor v Agentuře pro sociální začleňování, expert v oblasti ochrany osobních údajů a lidských práv v nevládních organizacích Iuridicum Remedium, Transparency International, Člověk v tísni a Amnesty International. Je autorem scénáře k řadě dokumentárních filmů o nevládních organizacích vysílaných Českou televizí a autorem a editorem řady publikací zaměřených na nedávnou historii. Pracoval také jako redaktor Lidových novin a Literárních novin.


...nahoru▲   

Kontakt

Multikulturní centrum Praha
Náplavní 1
120 00 Praha 2

Tel: (+420) 296 325 345
E-mail: migraceonline@mkc.cz

Doporučujeme



Sponzoři

Partneři

Webdesign & publikační systém Toolkit - Econnect