Komentáře 2006

Po nedávném vstupu Rumunska a Bulharska se rodí nejnovější podoba Evropské unie. EU  s novými sousedy na východě: Běloruskem, Ukrajinou a Moldavskem. Bohužel, význam hranic mezi novými členskými státy EU a sousedními státy se změnil a v důsledku toho byla imigrace z těchto nečlenských zemí ještě více omezena. Plánuje se například zrušení Programu pro sezónní zemědělské pracovníky (SAWS) z Ukrajiny přicházející do Spojeného království, protože rumunští a bulharští pracovníci mají nyní před migranty ze třetích zemí přednost. Masová emigrace v některých případech dokonce vede k nedostatku pracovníků v určitých odvětvích v obou nových členských zemích zemích, což paradoxně vyvolává migraci z Moldavska a Ukrajiny. Dochází tedy k vytváření nových migračních proudů. EU zároveň stále více tlačí na sousední země, aby plnily vlastní standardy i schengenské požadavky. To má celou řadu důsledků. Zaprvé lze ve většině nových členských zemí EU zaznamenat významný počet ilegálních pracovních migrantů. Zadruhé byl v roce 2006 zaznamenán výrazný nárůst v počtu navrácených nelegálních přistěhovalců z hranic Polska, Slovenska, Maďarska a Rumunska zpět na Ukrajinu. V roce 2006 byla podepsána readmisní dohoda mezi EU a Ukrajinou. Evropský trend externalizace kontroly migrace směrem na Východ však nejhůře dopadá právě na Ukrajinu a migranty, protože Ukrajina zatím není připravena (a) řešit mezinárodní migraci z netradičních zemí, (b) plnit své mezinárodní závazky vyplývající z uprchlické úmluvy OSN, (c) přijmout rostoucí počet navrátilců ze Západu, či (d) nabídnout ekonomické příležitosti nedobrovolným novým imigrantům. Zatřetí se musíme obávat, že ukrajinští migranti, kterým je odpírán přístup k legálním kanálům migrace směrem na Západ, se ještě intenzivněji zapojí do neregulérní migrace a šedé ekonomiky. Podle některých náznaků nahrazují neregulérní migranti z Ukrajiny a Moldavska polské a litevské migranty. Protože se však zostřuje konkurence ve spodních vrstvách přistěhovaleckých pracovních trhů, mohou se podmínky existence neregulérních pracovníků z řad migrantů ještě zhoršit. 

Jelikož Spojené království muselo po roce 2004 čelit nebývalé vlně masové imigrace z Polska (a Litvy), rozhodla se vláda dočasně omezit svobodu pohybu pracovníků z Rumunska a Bulharska a nahradit svůj doposud liberální přístup mnohem restriktivnější politikou. Pro obavy ze stejně mohutné vlny masové migrace z Rumunska a Bulharska do Spojeného království však zdá se chybějí důkazy. V každém případě platí, že z britského hlediska by bylo výhodnější, kdyby se všechny členské státy EU otevřely migraci z nových členských států zároveň. Migranti by totiž měli mnohem větší výběr a migrace by se rovnoměrněji rozložila napříč Společenstvím. Vedle toho je migrace do Spojeného království z Rumunska a Bulharska méně pravděpodobná než migrace například z Polska, a to kvůli jazykovým problémům, chybějící tradici migrace do Spojeného království a neexistenci migračních systémů a sítí. Je jasné, že jakmile začne polská ekonomika nabízet nové příležitosti, které povedou k poklesu pracovní migrace ze strany Poláků, mohou nastat problémy s nedostatkem pracovní síly. Omezení týkající se zaměstnávání cizinců ze dvou nových členských států dále pravděpodobně povedou k nárůstu počtu „návštěvníků“, kteří spadnou do pasti ilegální práce. Konečně platí, že pokud jsou občanům některých členských států EU dána migrační a pracovní práva, která jsou zároveň odpírána občanům jiných členských států, jedná se o jasnou diskriminaci. To dokládají i některá nepěkná srovnání vítaného přílivu polských instalatérů (2004) a vlny nežádoucích chudých lidí z Rumunska (2006).

Posun kontroly migrace východním směrem na Ukrajinu a do Moldavska a současné omezování legální migrace ze sousedních nečlenských zemí EU ve prospěch pracovní migrace v rámci EU stejně jako nerovné zacházení s migranty z různých zemí EU tak vyvolává obavy s ohledem na potenciální negativní dopady na migranty, ekonomiku i společnost jako celek. Jako alternativní a lepší přístup k řešení či dokonce prevenci některých existujících problémů, dilemat a paradoxů se tak nabízí svoboda pohybu v rámci EU, společná politika týkající se migrace z nových členských států a liberálnější přístup k migraci ze sousedních regionů.

Franck Duvell
Centrum pro migraci, politiku a společnost (COMPAS), Oxfordská univerzita

Z pohledu působnosti veřejného ochránce práv došlo od 1. ledna 2006 přijetím Opčního protokolu k Úmluvě proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání a následnou novelizací zákona o veřejném ochránci práv (zákon č. 381/2005 S.) k vytvoření tzv. národního preventivního mechanismu. V rámci této nové působnosti ochránce systematicky navštěvuje zařízení, v nichž se nacházejí osoby omezené na svobodě, kam spadají i tzv. zařízení pro zajištění cizinců (ZZC). Ve druhém čtvrtletí ochránce navštívil všechna 4 existující ZZC (Poštorná, Frýdek-Místek, Velké Přílepy a Bělá-Jezová) a mohl na základě provedeného šetření přispět svými doporučením ke zvýšení standardu ochrany lidských práv zadržovaných osob. Doporučil například: zavedení jednotné praxe poučení zajištěného cizince o právech, která se vztahují k jeho právnímu postavení; zajištění všech jazykových mutací vnitřního řádu ZZC; dodržování povinnosti informovat o zajištění příbuzného cizince či orgán sociálně-právní ochrany dětí; seznamování s důvody umístění do přísného režimu zajištění; ochranu soukromí při návštěvě zajištěného cizince; odinstalování kamerového systému na celách atd. 

Otakar Motejl
veřejný ochránce práv

"Co vidíte jako podstatné události a změny, které se udály na poli migrace ve Střední a Východní Evropě v roce 2006?"
Rok 2006 přinesl pozitivní změnu ve formě zkrácení obvyklé doby pro získání trvalého pobytu z dříve požadovaných 10 na aktuálních 5 let pobytu na území. Vnímám to jako jednu z mála příležitostí, kterou mají cizinci pro vyvázání se ze závislosti na svých „pomocnících“ – zprostředkovatelích, klientech, jednoduše všech, kterým desetiletá lhůta nahrávala v jejich „podnikání“.

Jako šílený naopak  hodnotím  vzniklý pojmový zmatek v souvislosti  s přijatou novelou zákona o azylu. V pojmech se již dříve často neorientovali ani lidé, kterým byly připsány (žadatelé o azyl, azylanti, ještě dříve uprchlíci) a současná změna pojmový zmatek ještě více vyhrotila. Novela zákona o azylu přinesla azylantům nové povinnosti - musí hlásit veškeré změny (adresa, stav, zapsání dítěte do dokladu) na dvou místech: na cizinecké policii a pracovišti Odboru azylové a migrační politiky, které jako jediné může činit záznamy do průkazu azylanta. Vzhledem k tomu, že pracoviště Odboru azylové a migrační politiky je v Praze a pak v některých poměrně odlehlých lokalitách, jistě tato změna přispěje azylantům k lepšímu poznání krás Česka a  zákonitostí a cen veřejné dopravy. Tyto praktické zkušenosti tak vhodně doplňují informace z Příručky pro cizince, kterou připravilo MPSV. Konečně se projevila spolupráce resortů MVČR a MPSV!

Lucie Ditrychová
vedoucí sociálních pracovníků v Centru pro integraci cizinců, www.cicpraha.org

"Co vidíte jako podstatné události a změny, které se udály na poli migrace ve Střední a Východní Evropě v roce 2006?"
V roce 2006 došlo k významnému posunu v kauze vykořisťování severokorejských šiček pracujících v několika českých továrnách. Česká republika byla právě kvůli důvodnému podezření, že odevzdávají část svého platu ve prospěch severokorejského režimu, kritizována několika zahraničními vládními (např. zpráva Trafficking in Persons Report 2006) i nevládními organizacemi. V létě 2006 se české ministerstvo vnitra rozhodlo celou kauzu podrobně prozkoumat a vydalo dočasné embargo na vydávání víz pro Severokorejce přijíždějící do ČR pracovat, které se v průběhu podzimu změnilo na trvalé. Nepodařilo se však prokázat, že dochází k trestnému činu. Nicméně kvůli sankcím OSN na Severní Koreu nebude jejich pracovní povolení v průběhu roku 2007 prodlouženo, protože se také nepodařilo vyvrátit, že tyto šičky svým výdělkem podporují severokorejský režim. Zarážející zůstává, že přestože důvodné podezření, že tyto dělnice jsou vykořisťovány a zároveň podporují režim KLDR, existuje od počátku jejich pobytu tj. od roku 1998, trvalo dlouhých devět let než došlo k zákazu a znemožnění jejich práce. Tato praxe ilustruje, že otázkám vykořisťování pracovníků, obchodu s lidmi a nevyhovujícím pracovním podmínkám, je v Česku věnována pořád nedostačující pozornost. Zdá se však, že Ministerstvo vnitra, Ministerstvo a práce a sociálních věcí a další instituce se snaží v poslední době hrát aktivnější roli v tom, jaké jsou pracovní a životní podmínky pracovních migrantů. Především se soustředí na způsob organizace a zprostředkování práce z Ukrajiny do České republiky. Budou tak za spolupráce s nevládními organizacemi podporovat vytvoření alternativy k tzv. klientskému systému.

Marie Jelínková
(migrace(AT)mkc.cz) je editorkou migraceonline.cz a doktorandkou oboru veřejná a sociální politika na FSV UK. Ve své doktorandské práci se zaměřuje na zkoumání kvality života přistěhovalců v ČR.

Co vidíte jako podstatné události a změny, které se udály na tomto poli ve Střední a Východní Evropě v roce 2006?
Značná emigrace z Polska pokračuje a Poláci se objevují jako významní ‘nově vstupující‘ v několika západoevropských zemích. Otevření několika trhů práce ve státech EU pozměnilo směr polské pracovní migrace. Zatímco do roku 2004 Poláci migrovali převážně do Německa, od vstupu do EU polští migranti se zamířili do UK, Irska, Islandu a zemí Beneluxu. 

Je těžké odhadnout míru této emigrační vlny. Převaha analytiků se shoduje v tom, že počet emigrantů činí kolem 800,000. Emigrace způsobila nedostatek pracovních sil, který se promítl především v zemědělství a stavebnictví. Vládní návrhy otevřít tyto sektory cizím pracovníkům mají za cíl přilákat sezónní zaměstnance z Ukrajiny, země původu největší skupiny imigrantů v Polsku (jsou to nové regule umožňující Ukrajincům pracovat až tři měsíce v zemědělském sektoru a předpokládá se, že podobná opatření se zavedou i v stavebním sektoru). Jednodušší přístup k legální práci může být také podnětem pro ukrajinské pracovníky, kteří už v Polsku pobývají, a tím by vystoupili ze stínové ekonomiky.

Další záležitostí je vzrůstající počet uprchlíků v Polsku. Předpokládá se, že po vstupu Polska do Schengenské zóny počet vzroste. Polská úřad pro navrátilce a uprchlíky vyřizuje okolo 7-8,000 azylových aplikací z této země každým rokem. Tato situace poukazuje na potřebu komplexních integračních programů. 

Celkově se Polsko ještě nestalo cílovou zemí pro výraznější skupinu imigrantů. Toto se může změnit, až Polsko vstoupí do Schengenu, přestože náhlý vzestup počtu imigrantů se neočekává. Na druhé straně, Polsko určitě zažije pokračující proces emigrace na západ (to jest po zrušení omezení Poláků v přístupu na německý trh práce). Dalším objevujícím se trendem bude vzrůst pracovní migrace mezi novými členskými státy, obzvláště v příhraničních regionech: Poláci pracující v Litvě, Češi v Polsku, Poláci na Slovensku atd…

Justyna Frelak
Mgr. mezinárodní politika a ekonomické styky z Varšavské školy ekonomie a v středoevropských studií z Varšavské univerzity. Koordinátorka programu migrace a východní politiky v Institutu veřejných záležitostí, Varšava.

Piotr Kaźmierkiewicz
BA Politologie Univerzite jižního Oregonu a Mgr. v politické vědě na Středoevropské univerzitě, Budapešť. Odborník a výzkumník na Institutu veřejných záležitostí.

Mirosław Bieniecki
BA Filozofie a sociologie univerzita Lewis a Mgr. Ekonomie a společnost v Středoevropské univerzitě, Varšava. Ph.D. kandidát na Institutu filosofie a sociologie, Polská Akademie věd. Odborník a výzkumník na Institutu veřejných záležitostí.

mbieniec@acn.waw.pl

"Co považujete za nejdůležitější události a změny, které se udály na poli migrace během roku 2006?"
Nejdůležitější záležitostí pro polskou neziskovou organizaci, zabývající se uznanými uprchlíky a žadateli o azyl, je jejich integrace do polské společnosti. V roce 2006, v rámci projektů naší neziskové organizace, se toho hodně v této oblasti událo, převážně akcí týkajících se zaměstnanecké činnosti- cizinců. Je důležité poznamenat, že pozitivní změny se zatím neodehrály na poli právních předpisů, které jsou zapotřebí k povolení neziskovým organizacím jednat efektivněji a toto je důvod, proč je integrace nadále hlavní záležitostí. Lidé, kterým byl udělen status uprchlíka, mají právo se zúčastnit jednoletého integračního programu, nicméně tento program se skládá pouze z jazykových kurzů a finančního příspěvku. Cizinci, kteří získali uznávaný pobyt nejsou oprávněni účastnit se tohoto programu. Tato kategorie se týká většiny cizinců hledajících ochranu v Polsku. Výsledkem velice těžkých sociálních podmínek- nedostatek integračních programů, obtíže na trhu práce, problémy s ubytováním a nesnáze s dostupností lékařské péče – cizinci se často rozhodují neoprávněně překročit polské západní hranice. Pro výše zmíněné důvody, přistup Polska do Schengenské zóny byl pravděpodobně nejočekávanější událostí pro cizince. I přesto, že Dublin II měl veliký dopad od roku 2004 věci se změní po vstupu Polska do Schengenské zóny, jelikož potencionální žadatelé nebudou aplikovat o azyl, ale raději zůstanou a budou pracovat i ilegálně v západní Evropě. V případě, že osoba nezažádá o udělení azylu v jiné evropské zemi, vylučuje se právní možnost (pokud není uplatněn zákon znovupřijetí mezi zeměmi) ho vyhostit na základě Dublinu II.

Zdá se, že dalším důležitým problémem s praktickými následky je přísnější výklad “humanitární klauzule” na poli sjednocení rodin (nařízení rady (EC) číslo 343/2003). V roce 2006 byly tyto regule příliš přísně dodrženy západoevropskými zeměmi, a proto počet záporných rozhodnutí (zamítnutí sjednocení i velmi blízkých rodinných členů, jako sourozenci, anebo rodiče a dospělé děti) se navýšil. Důsledkem této politiky je vysoký počet podniknutých neoprávněných přechodů přes hranice cizinců a nelegálním pobytem v západní Evropě. Toto také znamená, že se často nechtějí integrovat, protože nechtějí zůstat v Polsku. Toto je a bude v budoucnu velmi podstatný problém pro EU, protože výsledkem této politiky budeme mít velikou skupinu cizinců, kteří nejsou nikde integrovaní, nemluví ani jedním z evropských jazyků, jejichž děti nemohou vystudovat žádnou školu v jakékoliv zemi. Pro Polsko je tento problém obzvláště závažný, jelikož Polsko je první bezpečnou zemí pro Čečence- dle Dublinu II, téměř každý by mohl být zaslán zpět do Polska, což znamená, že bude existovat obrovská skupina cizinců, čekajících na území na příští příležitost překročit hranice a přidat se k rodině na západě. V takových situacích opravdová integrace těchto cizinců v západoevropských zemích a ještě víc v Polsku, zůstává fikcí.

Agnieszka Jasiakiewicz
LLM (Právnická fakulta Varšavské university), Ph.D. stadium (Institut Trestního práva, Právnická Fakulta, Varšavská univerzita), studie ve středo evropském centru, Varšavská univerzita. Koordinátorka sekce pro uprchlíky a cizince ve sdružení s právní intervencí.

SLOVENSKO

"Co považujete za nejdůležitější události a změny, které se udály na poli migrace během roku 2006?"
Pojem migrácia vnímam predovšetkým v súvislosti so žiadateľmi o azyl a nelegálnymi migrantmi, preto sa aj moje pozorovanie sústreďuje na dianie v uvedenej oblasti.

V roku 2006 ma nepríjemne prekvapil dlhodobo najnižší počet udelených azylov v Slovenskej republike (konkrétne v počte osem udelených azylov) a pokračujúce odmietanie uznania žiadateľov z Čečenska ako osôb potrebujúcich medzinárodnú ochranu Migračným úradom. V porovnaní s predchádzajúcimi rokmi klesol aj počet evidovaných žiadateľov o azyl, čo je zrejme výsledkom pretrvávajúceho vnímania Slovenska ako tranzitnej krajiny na ceste do EÚ a predovšetkým ako krajiny, v ktorej nie je možné získať azyl. Cieľovými krajinami naďalej pre migrantov ostávajú Rakúsko, Nemecko a Veľká Británia.

Z legislatívneho hľadiska sa SR nepodarilo v stanovenom termíne (10.10.2006) splniť podmienku transpozície kvalifikačnej smernice a teda ani zaviesť novú formu potenciálnej ochrany pre žiadateľov o azyl – doplnkovú ochranu. Uvedená smernica bola transponovaná až koncom decembra s dátumom účinnosti k 1.1.2007, avšak pochybením zákonodarcu, bez akýchkoľvek prechodných alebo záverečných ustanovení týkajúcich sa pôsobnosti zákona. V súčasnosti teda nie je možné povedať, aké práva vyplývajú z novelizovaného znenia zákona o azyle pre žiadateľov, ktorých konanie o udelenie azylu ešte nebolo právoplatne skončené, prípadne bolo ukončené konštatovaním zákazu vyhostenia do krajiny pôvodu a neudelením azylu. Bude úplne v rozhodovacej právomoci Migračného úradu a súdov, či umožnia žiadať o doplnkovú ochranu a tým aj o prehodnotenie pôvodného rozhodnutia uvedeným osobám, alebo bude takéto konanie zastavené z dôvodu prekážky res iudicata. 

Pozitívnou udalosťou v druhom polroku 2006 bola úspešná realizácia projektu monitorovania ukrajinskej hranice a bratislavského medzinárodného letiska v spolupráci s Úradom hraničnej a cudzineckej polície, čím sa nezávislým mimovládnym organizáciám vytvorila možnosť priamo sa zúčastňovať na úkonoch ÚPZ vo vzťahu k migrantom na dvoch strategicky významných miestach a tým aj dohliadať na zachovanie zákonnosti v uvedených miestach.

Mgr. Zuzana Števulová
Liga za ľudské práva

Nejdůležitější změny a výzvy v oblasti migrace souvisely se vstupem Rumunska do EU. V říjnu 2006 uzavřely Moldavsko a Rumunsko dohodu o nového režimu cestování, která zavedla vízový režim pro občany Moldavska. Výhody, které přinesl vstup Rumunska do EU, vyvolaly mezi občany Moldavska snahu o znovuzískání rumunského občanství. V roce 2006 zaregistrovaly rumunské úřady celkem 530 000 žádostí a očekává se, že toto číslo vzroste až na 1,5 milionu.

I když je evropská politika sousedství vnímána většinou obyvatel Moldavska jako věc izolace (především kvůli vízovému režimu), očekávají se i přínosy. Rumunsko hodlá zvýšit svou rozvojovou pomoc na 10 milionů eur a Moldavsko získá prostředky i z podpůrných programů EU. V Kišiněvu  bude otevřeno společné centrum pro vydávání víz EU, protože v současné době schengenská víza vydávají pouze dvě velvyslanectví (německé a francouzské). Bylo zahájeno vyjednávání mezi Moldavskem a EU ohledně uvolnění vízového režimu a uzavření readmisních dohod. Evropská politika sousedství se jeví jako výborná příležitost k posílení spolupráce a hledání společných řešení v oblasti migrace, avšak to předpokládá otevřenost a snahu ze strany Moldavska i EU.

Daniela Gutu
Autorka studuje magisterský obor „Svobodný pohyb osob v Evropě“ na Univerzitě v Oradei v Rumunsku. Kontakt: danielagutu@gmail.com.

UKRAJINA

"Co považujete za nejdůležitější události a změny, které se udály na poli migrace během roku 2006?"
Pro oblast migrace na Ukrajině byly v roce 2006 příznačné zásadní politické spory a institucionální změny. Na Ukrajině probíhala diskuse o vytvoření jednotného úřadu pro migraci, který by odpovídal za celou problematiku migrace na Ukrajině namísto dosavadních pěti státních úřadů odpovídajících za jednotlivé aspekty migrace. Zatím nebylo v této věci dosaženo shody. Došlo však k významnému přesunu pravomocí v oblasti kontroly migrace mezi stávajícími úřady. O všechny kompetence v oblasti neregulérní migrace se nyní dělí Služba pro ochranu státních hranic s Ministerstvem vnitra, přičemž Výbor pro národnosti a migraci již do této oblasti nezasahuje. Dvě lokality určené k výstavbě detenčních center pro migranty výbor převedl na Ministerstvo vnitra. S pomocí mezinárodních organizací (EU, IOM) již byla zahájena projektová fáze výstavby jednoho z center. Prozatím existuje pouze jediné zařízení umožňující dočasný pobyt zadržených neregulérních migrantů, a to v obci Pavšino v Zakarpatském regionu. Toto zařízení, spravované Službou pro ochranu státních hranic, je přeplněné lidmi, kteří se pokusili o nezákonný přechod hranic, byli zadrženi a čekají na identifikaci. Ukrajina leží na hlavní tranzitní cestě migrantů z Indie, Pákistánu, Číny, Srí Lanky, Bangladéše a zemí SNS.

Pozornost se zaměřila také na spolupráci na ukrajinsko-moldavské hranici kvůli podpisu protokolu o zjednodušení hraničních formalit pro obyvatele příhraničních regionů v obou zemích.

V roce 2006 bylo přijato rozhodnutí o společných hraničních kontrolách na hraničních přechodech mezi Ukrajinou a Polskem. Realizace rozhodnutí se však očekává až v roce 2007.

Protože většina neregulérních migrantů se na Ukrajinu dostává z Ruska, bylo jednou z nejdůležitějších událostí v oblasti migrace uzavření readmisní dohody mezi Ukrajinou a Ruskem v prosinci 2006. Dohodu ještě musí oba státy ratifikovat. Probíhá jednání mezi Ukrajinou a Evropskou unií ve věci vízových a readmisních dohod. Podle informací Ministerstva spravedlnosti by k jejich podpisu mohlo dojít v červnu 2007.

Nataliya Oliynyk
LLM, doktorandka v oboru mezinárodního práva, Ústav mezinárodních vztahů v Kyjevě, z práce pro Mezinárodní organizaci pro migraci (IOM) na Ukrajině

Názory prezentované v této zprávě nemusí nutně odrážet stanoviska Mezinárodní organizace pro migraci.