Jak vytvořit inkluzivní město? Některé výzvy víceúrovňového zvládání integrace imigrantů v Evropě
Integrace cizinců se jeví jinak z celostátního pohledu a jinak v opatřeních a politikách konkrétního města, kde cizinci a migranti žijí a pracují. Nad těmito rozdíly se ve studii „Building Inclusive Cities: Challenges in the Multilevel Governance of Immigrant Integration in Europe“ zamýšlí Dirk Gebhardt v případě evropských měst. Ačkoli situace v Praze a dalších českých městech se nemusí tolik odlišovat od celostátní politiky jako v jiných evropských městech, studie nabízí i pro české prostředí cenné příklady integračních přístupů a doporučení.
V poslední době narůstá v Evropské unii pozornost věnovaná tzv. víceúrovňovému zvládání migrace a tudíž i lokálnímu kontextu integrace cizinců, zejména na úrovni měst. Situace imigrantů v jednotlivých městech se často liší od národního imigračního kontextu, neboť imigranti tvoří obvykle větší podíl na celkové populaci daného města než na populaci v rámci celého státu. Navíc se charakter populace imigrantů může v jednotlivých městech značně lišit, stejně jako se v jednotlivých městech liší kontexty přijímání migrantů. Decentralizovaný přístup k integraci imigrantů je důležitý také proto, že městské samosprávy mají lepší vhled do každodenní praxe a mohou lépe porozumět jak potřebám imigrantů a imigrantek, tak problémům při implementaci národních integračních politik v podmínkách daného města. Lokální integrační politiky tak překládají často vágní koncept integrace do konkrétních opatření, tvrdí Dirk Gebhardt.
Mezi národními a lokálními kontexty integrace cizinců však často existuje napětí. Zatímco města spíše podporují inkluzi a posilování pozice imigrantů, státní politiky jsou do značné míry vedeny logikou kontroly a nátlaku a integraci imigrantů spíše znesnadňují, než-li podporují. I to může být jedním z důvodů, proč je spolupráce mezi státními a městskými samosprávami v oblasti integrace cizinců stále zřídkavá. Státy obvykle nespolupracují s městy anebo bývají nespolehlivými partnery – často mění podmínky implementace politik a jejich financování. Navíc některé státní politiky mohou být příliš rigidní, administrativně náročné a obtížně adaptovatelné pro lokální kontext.
Některá města vytvářejí své vlastní politiky integrace imigrantů v situaci, kdy neexistují vhodná opatření na státní úrovni. Skrze vytváření center pro integraci cizinců a dalších integračních politik dávají města cizincům signál, že jsou ve městě vítáni a že je město připraveno podpořit je v procesu usazování se v novém prostředí. Bariérou pro integraci cizinců v rámci města jsou například omezení volebních práv cizinců v lokálních volbách, omezení přístupu imigrantů k pracovním pozicím v oblasti státní správy a uznávání jejich kvalifikace.
Některá města jako například Mnichov či Kodaň se snaží utvářet inkluzivnější identity: podporují zapojení imigrantů a imigrantek do klíčových společenských a kulturních aktivit města a jeho reprezentace či zvyšují interkulturní kompetence zaměstnanců samosprávy. Města též mohou podporovat vznik lokálních center zaměstnanosti či politik, které budou flexibilně reagovat na potřeby imigrantů v oblasti zaměstnanosti, jako například uznávání a překlady kvalifikací či jazykové kurzy. Ve spolupráci se státní správou se mohou města též podílet na řešení problému segregace imigrantů a problému utváření znevýhodněných městských částí, například podporou renovace obecních bytů a veřejných prostor, podporou malého podnikání či prováděním sociální práce. Z hlediska dlouhodobé integrace imigrantů je též klíčová podpora vzdělávacích politik a politik péče o děti imigrantů.
Klíčovými doporučeními pro politiky integrace cizinců jsou: (1) zlepšit formální i neformální koordinaci mezi národními a lokálními administrativami, (2) posílit evaluaci jednotlivých programů, aby byly vnímány jako efektivní, a (3) účinněji využívat možnosti financování EU v oblasti integrace imigrantů.
Tento článek vznikl v rámci projektu Na práci v ČR, financovaném z Evropského sociálního fondu prostřednictvím OP LZZ a státního rozpočtu ČR.