Jak pomáhají média a ostatní strany AfD do finiše?

Ještě před pár týdny se zdálo nemožné, aby krajně pravicová AfD zopakovala dobré výsledky v loňských zemských volbách.  Namísto tehdejší 15 a někdy až 24 procent měla nyní v průzkumech tak nízká čísla, že se někteří odborníci domnívali, že bude mít vůbec problémy překročit pětiprocentní uzavírací klauzuli. Ovšem nyní se to mění, jelikož podle posledních průzkumů má strana šanci získat více než 10 procent a možná bude po volbách v neděli 24. září  v Parlamentu  za CDU/CSU a SPD třetí nejsilnější stranou.

Co stálo za přechodnou slabostí AfD?

Měla jistě mnoho příčin, především ji oslabovaly vnitřní spory a boj o moc, který prohrála předsedkyně strany Frauke Petry, což mimojiné znamenalo další radikalizaci strany, protože Petry se pokusila prosadit jasnější distanc od extrémní pravice. Vedle vnitřních konfliktů bylo oslabení AfD zapříčiněno také tím, že její hlavní téma, totiž uprchlíci, imigrace a islám, již nebylo tak důležité ani aktuální.

Ovšem v červenci oznámil sociálně-demokratický kandidát na kancléře Martin Schulz, že by uprchlictví mělo hrát v předvolebních debatách výraznou roli. A v posledních týdnech i další politické strany a média stále více zdůrazňují, že je integrace a migrace naléhavým problémem Německa. Vedle toho, že hrají média důležitou roli v rámování debaty, tak je díky nim možné nahlédnout, jak se celý veřejný diskurz v Německu posunul doprava.

A takové tendence lze ukázat na dvou konkrétních příkladech:

V květnu prohlásila vládní zmocněnkyně pro integraci Aydan Özoğuz (SPD), která se narodila v Německu, že kromě jazyka vlastně neexistuje něco jako specifická německá kultura, což bylo tvrzení, které reagovalo na výrok ministra vnitra Thomase de Maizière (CDU) o nutnosti vytvořit katalog německé vedoucí kultury (Leitkultur). V této polemice poté v srpnu pokračoval na kandidátce AfD vysoko postavený Alexander Gauland, který na jednom ze setkání s příznivci strany řekl, že pokud by se mezi nimi Özoğuz objevila, tak by jí vysvětlil, co se myslí pojmem německá kultura a poté by ji mohl poslat do Anatolie. Vyjádřil to dokonce slovesem  „entsorgen“ (zbavit se), které se používá v souvislosti se „zbavením se např. odpadu.“

Za toto rasistické prohlášení se Gaulandovi odvděčila veřejnoprávní televize ARD tak, že jej obratem pozvala do jednoho z hlavních debatních pořadů, kde nebyl moderátorem příliš konfrontován ani kritizován. Gauland tak dostal dost prostoru, aby mohl svého pozvání bez problému využít pro stranickou agitaci a reklamu AfD.

Ačkoliv je strategie AfD velmi dobře známá – nejdříve pronést velmi radikální a skandální výrok, následně se lehce distancovat a dále již jen využívat ohromného zájmu veřejnosti a médií – ani nyní tomu nebylo jinak a média se, zdá se, stále chytají.

Druhý případ se dokonce obešel i bez přímého účinkování AfD, ale i přes to působil v její prospěch. Řeč je o velkém televizním duelu hlavních volebních kandidátů Angely Merkel a Martina Schulze, který proběhl na začátku září.  I přes to, že šlo o jediný přímý duel před volbami, tak na sociální témata nebo otázku vzdělávání příliš času nezbylo, protože polovina debaty se točila kolem migrace a uprchlictví. Z celé čtyřicítky otázek namířených na kandidáty se sedmnáct přímo týkalo migrace a islámu.

Ovšem, vedle toho, že se migrace stalo tématem číslo jedna a v podstatě hlavním rámcem celé debaty, moderátor jej zároveň představoval velmi jednostranně a jak Merkel, tak Schulz, byli konfrontování pouze z pravicových pozic. Nediskutovalo se o potřebě pomáhat druhým v nouzi, ani o lidských právech, nikdo se nezmínil o katastrofálních podmínkách, v nichž se uprchlíci nacházejí v táborech v Lybii, migrace byla pojímána pouze jako hrozba a problém. Zdálo se, že místo duele mezi kandidáty se jednalo spíše o divadelní hru s názvem „AfD se dotazuje vládní koalice.“

Jedním z hlavní argumentů proti migraci bylo, že „německý stát deportuje příliš málo lidí, kteří nemají povolení k pobytu,“ což jak moderátor, tak oba politici, opírali o vysoký počet takových případů a používali čísla, která byla do velké míry nesmyslná a přehnaná, což dokázala organizace Pro Asyl.  Politici se tak velmi ochotně rozhodli zúčastnit zápasu o titul mistra či mistryně vyhošťování. Konkrétně Martin Schulz například vyčítal Bavorsku, kde mimochodem vládne konzervativní CSU, že deportuje velmi málo.

A tato soutěž o to, kdo je přísnější a komu se nejrychleji podaří odsunout nejvíce lidí, pokračovala i po skončení televizního duelu. Ihned následující den se předseda Zelených kasal, že v Bádensku-Wurttembersku, kde vládnou, se daří velmi přísně vyhošťovat. Pokračoval předseda nedávno z mrtvých vstanuté ultraliberální FDP Christian Lindner a v rozhovoru pro největší bulvární deník BILD zmínil, že by se všichni uprchlíci měli vrátit domů. Konkrétně se nechal slyšet, že „není lidské právo, podle kterého si člověk smí vybrat, kde bude žít.“

Ještě horší je ovšem fakt, že se ukazuje, že taková sdělení nejsou jen součástí populistického předvolebního tahu, ale jsou slýchána dlouhodoběji. 9. září zasedala německá Rada pro migraci (Rat für Migration), která sdružuje nejvíce badatelů zabývajících se migrací v Německu. Rada v průběhu svého sjezdu publikovala „Manifest k aktuální situaci,“ v němž je mimojiné kritizována předvolební rétorika, ale také další vývoj posledních měsíců a let.  Vládní koalice včele s Angelou Merkel stále častěji přistupuje k politikám vyhošťování a uzavírání vnějších hranic Evropské unie, proto by bylo chybné, kdyby byla Merkel považována za kancléřku otevřených hranic.  

Nakonec se ukazuje, že navzdory všem vnitřním sporům, sklandálům a zápasům, se AfD nemá čeho bát. Ani média, ani jiné politické strany ji ve štychu nenechávají, jelikož rámují veřejnou debatu tak, že tím legitimizují nacionalistická stanoviska této krajně pravicové strany.