Portál pro kritickou diskuzi o migraci v České republice
a v zemích střední a východní Evropy

MigraceOnline.czE-knihovna › Ivo Vasiljev - Život s více jazyky: jazyková autobiografie

Ivo Vasiljev - Život s více jazyky: jazyková autobiografie

11. 10. 12
Zdroj: migraceonline.cz
Recenze nejnovější knihy lingvisty a orientalisty Ivo Vasiljeva ilustruje jeho jazykový vývoj od dětství až po nedávnou minulost. V detailním autobiografickém vyprávění mapujícím téměř 80 let autorova života se spojuje beletrie s lingvistikou a dává tak vzniknout originálnímu dílu vhodnému jak pro odborníky, tak i pro laiky.

Ivo Vasilijev je předním českým lingvistou a orientalistou, který celý svůj život věnoval studiu jazyků a poznávání kultury států východní Asie. V 50. letech vystudoval koreanistiku na Univerzitě Karlově, kde poté obhájil i aspiranturu v oboru vietnamistika. Za svůj život však nebyl jenom vědeckým pracovníkem. Po roce 1968 musel opustit Akademii věd a na živobytí si vydělával nejprve jako dělník a poté prací v účtárně. Podnikatelské neúspěchy v postkomunistickém období ho následně přivedly do kolektivu nadnárodní firmy, která ho vyslala na asijský kontinent. Tam strávil několik let svého života. Ve všech životních etapách se snažil udržovat aktivní styk s vědeckými kruhy a prohlubovat si teoretické a praktické znalosti jazyků, kterých se za svůj dosavadní život dokázal naučit 14. Tento neutuchající zájem, píle a touha vycházet vstříc novým příležitostem mu přinesly život plný zážitků, který čtenářům zprostředkovává skrze své nejnovější dílo Život s více jazyky: jazyková autobiografie.

Tato kniha, jak již název napovídá, je jazykovou autobiografií, čili pokusem autora zachytit co nejvěrněji vlastní jazykový vývoj od raného dětství až po nedávnou minulost. Vyprávění je okořeněno odbornými pojmy a lingvistickými vsuvkami. Ivo Vasilijev se snaží v průběhu celé své knihy ve srozumitelné a čtivé formě poukazovat na události, které měly na jeho jazykový vývoj zásadní vliv. Jednalo se nejenom o multilingvní rodinné zázemí, ale například i o náhodné setkání s korejským studentem, které ho přivedlo k orientalistice, či o možnost dělat aspiranturu v oboru vietnamistika. Toto studium neobrátilo jeho pozornost pouze k vietnamštině a vietnamské kultuře, ale umožnilo mu i setkání s Ho Či Minem a později účast na archeologické výpravě v moři u středního Vietnamu.

Kniha je konstruována chronologicky s výjimkou úvodu. V něm se Ivo Vasilijev věnuje počátečním impulsům vedoucím k sepsání jazykové autobiografie a specifickým problémům, kterým byl jako autor vystaven. Mezi ně patří např. matné vzpomínky z období raného dětství (o dětské paměti více Fivush a Nelson 2004) či retrospektivní povaha celého procesu. Po tomto krátkém kritickém zhodnocení se Ivo Vasilijev věnuje svému rodinnému zázemí, které formovalo jeho jazykový vývoj v dětství. Tato první část končící spolu s druhou světovou válkou je protknuta slůvky jako „asi“ „nejspíš“ „možná“, které poukazují na nepřesnost vzpomínek z/na dětství. V druhé části, která je zaměřena na poválečné období, studium na gymnáziu a dospívání, se tyto nejistoty začínají pomalu vytrácet. V dalších devíti kapitolách jsou události rozebírány více do detailů a to nejenom díky jasnějším vzpomínkám, ale i existenci sekundárních materiálů jakými jsou poznámky, deníky apod. Přílišné zacházení do detailů má nicméně za vinu občasné snižování plynulosti a dynamiky vyprávění.

Ivo Vasilijev ve své knize popisuje nejenom motivace, ale i překážky osvojování a užívání konkrétních jazyků. Studium jazyka pro něj není pouze o slovní zásobě a gramatice. Vedle správné výslovnosti je důležité porozumět i kultuře daného národa, díky čemuž lze předcházet nedorozuměním ve vzájemné komunikaci. Jazyk se v pojetí Ivo Vasiljeva stává nástrojem k sociální interakci a klíčem k poznání kultury.

Jazykové autobiografie se obvykle používají jako nástroj pro zkoumání konkrétních komunit (např. lidí pocházejících z bilingvinního prostředí či migrantů). Cílem těchto autobiografií, které málokdy přesahují délku průměrné eseje, je ukázat autorovi potenciál skrývající se v jeho multilingvismu (více viz Mossakowski a Busch). Další využití jazykových autobiografií je možné sledovat v psychologii. Zde se skrze jejich analýzu výzkumníci dozvídají více o paměti, o provázání jazyka s emocemi a o tom, jak lidé vnímají svět skrze jazyk. Teoretický článek psycholožek Fivush a Nelson (Fivush a Nelson 2004) se např. zabývá autobiografickou pamětí vztahující se k období raného dětství. Teoretické koncepty zmiňované autorkami je možné sledovat především v první kapitole knihy Ivo Vasiljeva, kdy nejistými slovy popisuje vlastní dětství.

Dílo Ivo Vaisilijeva se od výše zmíněných typů jazykových autobiografií odlišuje. Většina z nich je určena primárně pro psychologickou a lingvistickou analýzu či terapii. Jsou prostředkem pro dosažení jiných cílů – vědeckého poznání či motivace autora – a zpravidla nejsou samostatně publikovány. Autobiografie Ivo Vasiljeva je na rozdíl od nich uceleným produktem určeným pro veřejnost. Sepsání takto detailní jazykové autobiografie zahrnující téměř 80 let života s vícero jazyky je od Ivo Vasiljeva výjimečným počinem jak v českém, tak i ve světovém měřítku.

Kniha Život s více jazyky: jazyková autobiografie je určená širokému spektru čtenářů. Díky prozaické formě je čtivá a není potřeba hlubokých znalostí lingvistiky k tomu, aby člověk porozuměl autorovu sdělení. Díky propojení s lidským příběhem se zde naopak jazykověda může dostat ve srozumitelné a zjednodušené formě i k laikům. Kniha může sloužit jako materiál pro studenty lingvistiky, osoby zabývající se překladatelstvím či studenty historie a etnografie. Kromě odborných kruhů najde kniha své zastánce i mezi milovníky auto/biografií. Pakliže by v ní čtenář hledal podrobný návod, jak zacházet s bilingvními dětmi či jak se nejefektivněji (a zázračným způsobem) naučit velkému množství jazyků, tak bude zklamán.

Jak autor sám, tak i autor doslovu Marián Sloboda, píší o tom, že tato kniha může mít pro každého čtenáře jiný význam. Někdo v ní najde inspiraci, jiný ji bude brát jako analytický materiál a další ji odloží bez hlubšího zamyšlení. Ráda bych tuto recenzi zakončila tím, co kniha dala mně. Kromě toho, že mě bavilo sledovat životní příběh Ivo Vasiljeva, jsem si v hlavě prolétla vlastní jazykovou autobiografii. Ke svému vlastnímu údivu jsem došla k číslu 8. Tolik cizích jazyků jsem se za svůj život začala učit. Z různých důvodů však aktivně používám pouze 3 z nich. Toto nepříjemné zjištění mě motivovalo k tomu, že jsem se začala opětovně věnovat samostudiu ázerbájdžánštiny a rozhodla se přijmout dárkový poukaz na kurzy arabštiny.

 

Použitá literatura:

FIVUSH, Robyn a Katherine NELSON. Culture and Language in the Emergence of Autobiographical Memory. Psychological Science. 2004, roč. 15, č. 9.

MOSSAKOWSKI, Jan a Brigitta BUSCH. On language biographical methods in research and education. [online]. [cit. 2012-09-02]. Dostupné z: http://www.cis.or.at/spracherleben/download/ECP-AT-3-Language_biographical_methods_.pdf

VASILJEV, Ivo. Život s více jazyky: jazyková autobiografie. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2011, 314 s.


Ke stažení
Helena Masníková
Helena Masníková vystudovala sociální antropologii na Univerzitě v Pardubicích a nyní pokračuje v postgraduálním studiu na Univerzitě Karlově. Zaměřuje se na gender v migraci, vnitřní vysídlení a integraci cizinců v ČR.


...nahoru▲   

Kontakt

Multikulturní centrum Praha
Náplavní 1
120 00 Praha 2

Tel: (+420) 296 325 345
E-mail: migraceonline@mkc.cz

Doporučujeme



Sponzoři

Partneři

Webdesign & publikační systém Toolkit - Econnect