Instituce klientelismu na pozadí legality a nelegality

Česká republika se definitivně stala cílovou destinací pro pracovní migraci, k čemuž přispěl ekonomický růst a vývoj situace na pracovním trhu. Mezi faktory, které přitahují pracovní migranty, se na předním místě ocitla nabídka neformální práce a také deklarovaná vstřícnost českého prostředí.

Distribuce pracovních migrantů do jednotlivých pracovních pozic, segmentů pracovního trhu, profesí a míst výkonu práce, se děje prostřednictvím instituce klientelismu.¹ Instituce je primárním distribučním mechanismem a ukázkou toho, jak úspěšně lze netržním způsobem a za výrazně nerovných podmínek distribuovat nedostatkový statek. Tím je práce, která je imigranty chápána nikoliv jako pouhý nástroj k zajištění nadstandardního živobytí, ale spíše jako prostředek k přežití migranta samotného, mnohdy i jeho širší rodiny či dalších, na něm závislých osob. Neformální práce je preferovanou praktikou k zajištění každodenní existence, je vysoce efektivní a přináší větší či menší prospěch všem zúčastněným stranám. Klientelismus produkuje různé formy závislostí, je nesmírně životaschopný a vytváří prostor pro nátlak a možné vykořisťování. Zprostředkování neformální práce je vnitřně diverzifikovaný jev, který má řadu forem a podob. Mezi zprostředkovateli nalezneme solitéry jednajícími na vlastní pěst, podvodníky, kteří vyinkasují peníze a zběhnou, zprostředkovatele, kteří rozprostřeli mezi výchozí a cílovou destinací široké sociální sítě, zprostředkovatelské agentury, firmy fungující na základě etnické solidarity, tipaře usídlené v azylových zařízeních, Čechy, kteří ve firmách zaměstnávají "černé duše", usídlené krajany atd. Jen tento krátký přehled dokládá pestrost sociálního světa zprostředkovatelů a různost podob zprostředkování. Zprostředkování práce má svá pravidla a zákonitosti. Okamžik kontaktu klienta se zprostředkovatelem zakládá vztah, z něhož plynou osobní závazky pro obě zúčastněné strany. Klientelismus se neomezuje jen na oblast postsovětské migrace, nalezneme ho také v asijské migraci. V případě Vietnamců plní instituce "služeb" funkci regulačního mechanismu pro přijímání dalších členů do prostředí komunity. Za nejrozsáhlejší a také nejvíce diverzifikovaný lze v Česku považovat "ukrajinský" typ zprostředkování. Ten vykazuje nízkou míru etnické sounáležitosti a nebere příliš ohledů na své klienty tak, jak je tomu například v instituci "kavkazské".

Instituce klientelismu se v čase vyvíjí. Vzájemná konkurence v oblasti zajištění komplexních služeb (ubytování, doprava) a stabilizace prostředí včetně vzájemných vztahů klientů a zprostředkovatelů s sebou nese profesionalizaci, organizovanější servis a větší záruky dodržování závazků. Kontinuita instituce je udržována vnitřními stabilizačními zdroji, mezi něž patří mechanismus vylučování těch méně spolehlivých a dosahování zisku všemi zúčastněnými stranami. Vývoj instituce se podílí na vytváření řádu v prostředí nelegality, ve kterém instituce úspěšně zakořenila. Rizika a zisky jsou však rozloženy mezi účastníky silně nerovně. Stát profituje na neformální práci ekonomickým růstem, klienti mají práci a tudíž zdroj obživy, zprostředkovatelé v podstatě totéž a patroni se nemusejí starat o to, kde seženou levnou pracovní sílu s téměř nulovou zodpovědností za ní.

Mimo jmenované vnitřní stabilizační zdroje ovlivňuje instituci klientelismu také sociální konstrukce prostoru legality a nelegality. Instituce klientelismu přežívá na pozadí sfér legality a nelegality, které ji svými inkluzivními a exkluzivními praktikami ospravedlňují nebo přímo vytvářejí prostor pro existenci instituce. Legalita a nelegalita se vzájemně předpokládají, legalita implikuje nelegalitu, což platí i opačně. I malá změna v legální sféře může mít velký vliv na dělící linii a pohyby v její blízkosti. Legalita znamená být více uvnitř, nelegalita zase být více vně.

Komplikace nastávají, pokud se začneme zaobírat tím, jak se vlastně pracovní migranti v nelegálním prostředí cítí. Většina z nich vnímá nelegalitu jako nečistou, nicméně nezbytnou. Cítí se v ní nepatřičně, ale vědí, že nemají jinou volbu. Připomínají Augustinova křesťana, který se smířil s tím, že v tomto světě "nelze nehřešit". Nastává paradoxní situace, kdy někteří pracovní migranti pobývají na území řadu let, nalezli zde své blízké, do jisté míry se do společnosti začlenili, někdy i ztratili či zpřetrhali kontakty se svou domovinou. Svůj pobyt považují za zcela legitimní, ale nedaří se jim uniknout ze sféry nelegality, v níž uvízli.

Hranice mezi sférou nelegality a legality není tak neprostupná, jak by se mohlo na první pohled zdát. O pohybech dělící hranice jsem se již zmínil. Mimoto jsme občas svědky závratných přesunů, dramatických kariérních zlomů a snah po vyhledání dočasného útočiště v legální sféře. ² Pokud se blíže zaměříme na biografie příchozích, poněkud se nám zkomplikuje homogenně pojímaná kategorie pracovních migrantů. Stereotypní obraz muže z Ukrajiny pracujícího na stavbě supermarketu se začne rychle rozplývat. Vedle klasické "gastarbeiterovské" pracovní migrace krátkodobějšího cirkulačního rázu nalezneme také řadu dalších kategorií. Z hlediska vztahu legality/nelegality se jedná o migranty, kteří:

1. přicestovali legálním způsobem a před propadem do nelegality byli nějakou dobu neformálně zaměstnáni,
2. přicestovali legálním způsobem na základě udělení turistického víza, po jeho vypršení se propadli do nelegality,
3. přicestovali legálním způsobem a jsou legálně zaměstnáni,
4. přicestovali nelegálním způsobem a pobývají v nelegalitě.
   

Kategorie pracovního migranta v úzkém slova smyslu zahrnuje dočasné migranty, kteří si do země přijeli na jednu anebo dvě sezóny přivydělat a nemají potřebu se blížeji se společností seznamovat či provázat. Pokud ale vezmeme v úvahu detailnější příčiny jejich odchodu z domova, začne tato kategorie rychle erodovat, protože se před námi objeví kategorie těch, jejichž odchod ze země byl vynucený a podmíněný řadou individuálních okolností (domácí násilí, sexuální orientace, rozpad rodiny, upadnutí do dluhů, konflikt s rodiči atd.). Valná většina těchto okolností není důvodem k udělení azylu podle Ženevské konvence. Tito migranti často nepřemýšlejí nad tím, co bude dál. Zkrátka potřebují utéct a teprve později se začnou zabývat tím, jak se v dané zemi uživí. Stávají se pracovními migranty nikoliv svým záměrem, ale účelově.

Udržet se ve sféře legality vyžaduje jisté dovednosti a schopnosti. K propadu do světa nelegality dochází buď po vypršení turistického víza nebo po převzetí rozhodnutí o neudělení azylu. Okamžik vypršení turistického víza je zprostředkovateli bagatelizován, jedná se však o moment, který nelze vrátit zpět. Jak zásadní je tato chvíle, poznají klienti až v okamžiku, kdy si uvědomí své bezvýchodné postavení. Neexistuje totiž příliš možností, jak se ze sféry nelegality vrátit zpět. Propad bývá vesměs definitivní a jediný mobilitní kanál představuje podání žádosti o azyl. K té migranti sáhnou v okamžiku, když jsou unaveni neustálým střídáním vysilujících prací nebo se ocitnou v situaci ohrožení. Za ohrožující je považováno zadržení policií, ocitnutí se v blízkosti páchané trestné činnosti, nemožnost nalézt práci nebo objevení se zdravotních komplikací (těhotenství, úraz).

Jak přispívá sociální konstrukce legality a nelegality k životnosti instituce klientelismu? Legální prostředí poskytuje lepší pracovní podmínky, zejména možnost navázat kontakt s někým i mimo své nejbližší pracovní okolí. Roste pravděpodobnost navázání vztahů s českým prostředím, udržování kontaktů s krajany nebo podílení se na společenských aktivitách. Předností legální práce je dělení času na čas pracovní a čas odpočinku. Pokud se migrant vyzná, dokáže si zajistit legální práci i pobyt. K tomu je třeba využít i některé dostupné neformální praktiky: Český zákon je tvrdý, ale od Čechů jsem se naučil, jak ho obcházet. Svět legality je určen především těm, kteří jsou samostatnější a dokáží se zorientovat. Svým charakterem legalita spíše odrazuje. Proč? Vyžaduje schopnost se vyznat v postupech, klade na migranta velké nároky. Musí vědět, na koho se obrátit a jak danou věc úspěšně vyřídit. Dezorientace vede migranty k tomu, že svůj boj vzdají, nedozvěděl jsem se nakonec nic, a propadnou se do sféry nelegality. Jednou z možností, jak si legalizovat pobyt a současně i zajistit formální či neformální práci, je podání žádosti o azyl. Možnost legální práce se otevírá ale až po roce stráveném v azylové proceduře. Legální cesty např. hledání práce prostřednictvím úřadu práce jsou zdlouhavé, což je pro migranta, který si musí obživu zajišťovat nepřetržitě, velkou překážkou.

Zprostředkovatelé se zpočátku snažili své klienty "legalizovat", ale záhy pochopili, že náklady na zajištění legálního pobytu jsou značné a také je lepší udržovat klienty v závislosti, která nelegální pobyt prohlubuje. Nelegální sféra poskytuje zprostředkovatelům nástroj sociální kontroly nad klienty a také prohlubuje vzájemnou závislost a závazky. Obraz legality je z pohledu nelegálního migranta stejně bezútěšný. I tam působí zprostředkovatelé, kteří dojí klienty, když od nich vyžadují peníze za poskytnutí ochrany. Není divu, že se příběhy o úspěšných legálních pracovnících v nelegálním světě nevyskytují. Zajistit si existenci v legální sféře je nákladnou záležitostí, což si nemůže dovolit jen tak někdo. Než vynaložit velké finanční částky na úplatky, je výhodnější hledat práci přes zprostředkovatele. Koupení legality je prezentováno jako nákladná záležitost s nejistou návratností. Nalézt legální zaměstnání je těžké. Předpokládá to narazit na zaměstnavatele, který je ochoten se smířit s obtížemi, které s sebou zaměstnávání cizinců nese. Také je třeba překonat averzi českých úředníků, kteří cizincům stejně nepomohou. Hledat si práci na vlastní pěst předpokládá neustálé pochůzky, vynaložený čas je ale vnímaný jako neproduktivní. Legální práce je nedostatková a pokud se ze strany českých zaměstnavatelů objeví nějaké nabídky, mají charakter práce neformální. Práce v legální sféře je svou krátkodobostí a nedostatkovostí spíše nedostupným statkem. Její zajištění předpokládá mít nastřádané finance, které umožní překlenout opakující se periody nezaměstnanosti, dále pak vysoký stupeň samostatnosti a orientace v prostředí, které je považováno za nepřehledné a složité s řadou obtížně překonatelných překážek. Legální sféra sice nabízí vysoký stupeň autonomie a participace na společenských aktivitách, současně je ale prosta kvalitního servisu (nepřátelští úředníci) a nabízí jen krátkodobou a nejistou práci. Legalita nebudí důvěru ani četnými náznaky korupčního jednání jejích reprezentantů, což snižuje věrohodnost a vytváří atmosféru nedůvěry. Legalita toho ve srovnání s nelegalitou nemá příliš co nabídnout.

Nelegální sféra je naproti tomu vysoce flexibilní a dokáže reagovat velmi pružně. Snímá z imigrantů řadu zátěží a odstraňuje bariéry a překážky. Zprostředkovatelé zajišťují kompletní servis, přepravu, doklady, ubytování a práci. Takovýto servis umožňuje pracovníkovi se plně koncentrovat na práci a nezatěžovat se organizačními záležitostmi či hledáním práce. Předností nelegální sféry je efektivita a eliminace překážek, což je hlavní inkluzivní praktikou. Řád a jistota jsou tak oproti očekávání soustředěny spíše do sféry nelegality. Migranti jsou vypuzeni pouze v případě, že jsou vyčerpáni neustálou fluktuací, náročností práce, zhorší se jejich zdravotní stav, ocitnou se v blízkosti kriminální činnosti nebo jsou odhaleni při policejních kontrolách. Nespočetné strategie sociálního ukrývání poukazují na skutečnost, že je lépe pracovat nerušeně a v klidu za stávajících podmínek. Ty migranti nepovažují za špatné či odpudivé. Platí, že byť sebehorší okamžiky prožité zde, jsou přece jen o něco lepší než celková situace doma. Stěžovat si není komu. Krajané ze své pozice nedokáží pomoci nebo jsou považováni za nespolehlivé, žádat o pomoc u českých úřadů je zbytečné. Nepomohou a navíc klienty vyzradí represivním orgánům, které je vyhostí ze země. Vyhoštění či internace je nebezpečná, neboť vystavuje migranty riziku návratu do nebezpečné situace nebo jim značně zkomplikuje existenční situaci (nesplacení dluhu). Vystoupení z nelegality a konverze k legalitě jsou záhy sankcionovány např. zákazem pobytu a nevedou k vyřešení situace, naopak způsobují další komplikace. A tak se v nelegálním světě setkáváme spíše s rezignací a nezájmem o legalitu.

Jak se ukazuje, regularizační snahy budou narážet na řadu překážek. Legální prostředí nenabízí tolik atraktivit, kolik jich nalezneme v nelegální sféře. Naopak je kompromitováno korupcí, chaotičností, negativními postoji úředníků a sankcemi, nabízí krátkodobou a nejistou práci, což komplikuje migrantům zajištění obživy. Nelegální prostředí reaguje pružně a rychle, nabízí komplexnější servis, neklade administrativní překážky, je však považováno za nečisté místo. Nelegalita má více inkluzivnější charakter, legalita je zase exkluzivnější. Je zřejmé, že případné regularizace využijí jen některé kategorie pracovních migrantů, nikoliv klasičtí "gasterbeiteři". Některé segmenty nelegálního světa zůstanou regularizací zcela netknuty. Využijí ji spíše ti, kteří se do nelegality propadli "nechtě" a pozdě si uvědomili, že neexistuje možnost návratu zpět (kromě hrozby sankce). Tito migranti jsou samostatnější, práce pro ně není cílem pobytu, ale jeho prostředkem. Pro ty může regularizace znamenat šanci reparátu. Vkrádá se ale další otázka - co si počnou dál v "takovém" legálním světě?

Poznámky:
¹Při vymezení instituce klientelismu vycházím ze sociologického pojetí, které instituci definuje jako netržní způsob zajištění distribuce nedostatkových statků v našem případě v prostředí neformální ekonomiky a ustavuje vzájemné vztahy mezi zprostředkovateli, klienty a patrony. Zprostředkování je jednání zprostředkovatele, který klientům zajišťuje za odměnu práci a další služby komplexního charakteru a vyjednává s patrony. Bližší vymezení viz: Výzkum obchodu s lidmi především za účelem nucené práce (2005). INTERMUNDIA, o.p.s.

²Vedle nejčastěji využívaného mobilitního kanálu ze sféry nelegality, kterou je žádost o azyl, se ojediněle objevují snahy využít vlivu svých legálně pobývajících krajanů, odcestování domů a návrat zpět s vízem "v kapse", či zvažování využití korupce.

Literatura:
Berger, P.L. a T. Luckman (1999), Sociální konstrukce reality, Brno: CDK.
Merton, R.K. (2000), Studie ze sociologické teorie, Praha: Slon.
Sociální exkluze a nové třídy (2000), Sborník prací Fakulty sociálních studií Brněnské univerzity, Brno: Masarykova univerzita.
Výzkum obchodu s lidmi především za účelem nucené práce (2005), INTERMUNDIA, o.p.s, 2005. Dostupné online na www.migrace.cz.