Migraceonline.cz

Portál pro kritickou diskuzi o migraci
10. 1. 13
Zdroj: migraceonline.cz
Otevřená platforma. Texty nemusí vyjadřovat stanovisko redakce.

Český „boj“ proti nelegálnímu zaměstnávání cizinců

Počet zaměstnaných cizinců v České republice vytrvale klesá. K 31.12 2008 mělo celkem 128.934 cizinců ze třetích zemí platné povolení k zaměstnání, na konci roku 2011 už jen 36.792 cizinců ze třetích zemí (minus 88 tisíc). Ve stejném období přibylo necelých 16 tisíc zahraničních podnikatelů, v drtivé většině bývalých zaměstnanců, kteří přišli o práci. Podle Zprávy ministerstva vnitra o migraci a integraci za rok 2011 se v tomto roce vrátilo dobrovolně či nedobrovolně méně tisíc cizinců. Z důvodu nedostupnosti přesnějších údajů lze pouze odhadovat, že větší část z „chybějících“ cca 65 tisíc cizinců se přesunula do šedé ekonomiky, jinými slovy do nelegality, a zřejmě výrazně menší část spontánně opustila Českou republiku.

Vytlačování cizinců z legálního zaměstnávání ze strany ministerstva práce a z legálního podnikání ze strany ministerstva vnitra má nepříjemný důsledek – převážně mladí, pracovití a integrovaní cizinci Českou republiku buď opouštějí navždy, anebo se posouvají do nelegálního postavení. Obojí je špatně. Státní rozpočet z nelegální práce cizinců nemá žádné příjmy, roste riziko příklonu cizinců ke kriminálním aktivitám, které pak slouží policy makerům k dalším restrikcím. Na jejich původní pracovní místa původně obsazená cizinci čeští občané nepřicházejí, protože hlavní „výhodou“ zaměstnávání cizinců ze třetích zemí vždy byla jejich naprostá závislost na zaměstnavateli a tedy ochota pracovat v jakýchkoli podmínkách, přesčas a za nízké mzdy - ztratí-li cizinec práci, dle zákona ztrácí i povolení k pobytu.

Ministerstvo práce a sociálních věcí opakovaně vyhlašuje boj proti nelegálnímu zaměstnávání za svou prioritu. Kromě sporného tažení proti švarcsystému, který je značně rozšířen také mezi cizinci, české úřady vykládají v případě cizinců pojem nelegální práce pozoruhodně široce - pomoc mezi příbuznými, tak rozšířená mezi Vietnamci, nebo obyčejné vysílání cizinců na pracovní cestu je nyní kvalifikováno jako nelegální zaměstnávání.

Poněkud absurdní „český boj“ s nelegálním zaměstnáváním cizinců má však i své zákonné zhmotnění v transpozici tzv. sankční směrnice EU[1], která má za cíl sankcionovat primárně nikoli nelegálně zaměstnané cizince, ale především zaměstnavatele, který z nelegální práce cizinců těží. A to už zřejmě není úplně směr, kterým se chce naše státní správa vydat. Sankční směrnice byla do českého právního řádu transponována zejména změnou zákona o zaměstnanosti, která nabyla účinnosti na začátku ledna 2012.

Na rozdíl od Německa nebo Rakouska jsme v České republice sankce na zaměstnavatele podle této směrnice vztáhli pouze na situace, kdy  zde pracuje cizinec bez povolení k pobytu a nikoli na cizince, který nelegálně pracuje, ale má dosud platné vízum. V tom je značný rozdíl. Řádově v desetitisících osob.

Sankce vůči zaměstnavatelům jsme velmi zpřísnili, ale správní řízení vedoucí k uložení pokuty je zdlouhavé a složité. Navíc, minimální hranice pokuty za nelegální zaměstnávání je natolik vysoká a pro malé podnikatele likvidační (250 tisíc), že živnostníci a firmy se musí proti udělené pokutě odvolat a následně obrátit na soud, kde často uspějí.

Obloukem jsme se vyhnuli možnosti dle sankční směrnice činit odpovědným za nelegální zaměstnávání hlavního realizátora stavby či jiné činnosti, a nikoli pouze sub-sub dodávajícího zaměstnavatele, který přímo zaměstná cizince bez povolení k pobytu. K tomu by totiž muselo být pravomocně ukončeno jednak řízení o pokutě s přímým zaměstnavatelem a následně vedeno druhé správní řízení o ručení hlavního realizátora. V české praxi téměř nemožná situace.

Směrnice také předpokládá možnost udělení povolení k pobytu pro cizince, který by ve správním řízení vystupoval proti zaměstnavateli či hlavnímu realizátorovi a domáhal se své mzdy, což se v českém zákoně nepromítá. Cizinci by dle směrnice měla být k dispozici instituce pomáhající mu s vymáháním nároku vůči zaměstnavateli – zákonodárce s tímto v české transpozici nepočítal. Třetí strana, odborová organizace, zájmové sdružení, sice má právo na straně cizinců v takovém řízení vystupovat, ale za svoje vlastní náklady.

A konečně, potencionálně velmi účinné opatření vůči zaměstnavateli nebo ručícímu hlavnímu realizátorovi - zabránění přístupu k veřejným zakázkám a podporám včetně přístupu k fondům EU, jsme „chytře“ vztáhli pouze na živnostníky. Do českého trestního zákoníku sice byl zahrnut směrnicí požadovaný trestný čin – neoprávněné zaměstnávání cizinců, avšak s jakkoli vyložitelnou hypotézou neoprávněného zaměstnávání cizinců „ ve větším rozsahu“.

Výsledek je prostý – pokračuje celorepublikový hon na nelegálně zaměstnané nebo pobývající cizince a pokračuje také mediální stigmatizace cizinců coby chronických porušovatelů zákona.

Ani jednomu cizinci nebylo dosud vydáno povolení k pobytu, aby se domáhal svých nároků ze sankční směrnice, ani jeden zaměstnavatel dosud nebyl odsouzen za trestný čin neoprávněného zaměstnávání, ani jedno správní řízení o ručení hlavního realizátora nebylo ani zahájeno. Přestože evidujeme řadu rozhodnutí cizinecké policie o vyhoštění cizince z důvodu neoprávněného zaměstnání (216 v roce 2011) a máme tedy jasný důkaz o tomto skutku, správní a trestní řízení se zaměstnavatelem takového cizince nebývá ani zahájeno. O finančních nákladech takto „účinných“ kontrolních akcí zaměřených na nelegální pobyt či zaměstnávání cizincům se pochopitelně nedočteme ani ve zprávě ministerstva vnitra, ani v informacích ministerstva práce a sociálních věcí.

Změnu by mohlo přinést efektivnější využití sankční směrnice – zejména rozšíření skupin cizinců, kteří by byli chráněni před nelegálním zaměstnáváním a pak zjednodušení možnosti vyloučení hlavního realizátora/zaměstnavatele z veřejných zakázek a podpor z prostředků EU. Stále totiž platí, že v ČR se bez peněz z Evropské unie dnes nepostaví ani lavička v parku. V postihu nepoctivých zaměstnavatelů by pomohlo významné posílení práv samotných cizinců, kteří seberou odvahu se takovým zaměstnavatelům postavit, mnohem větší podpora organizacím, které jim v tom pomáhají, ale hlavně a na prvním místě politická vůle skutečně proti nelegálním postupům zaměstnavatelů účinně zasáhnout.

V Praze dne 7. 1. 2013

JUDr. Martin Rozumek

Dokument vznikl v rámci projektu „Zahraniční zaměstnanci na trhu práce“, který realizuje Sdružení pro integraci a migraci ve spolupráci s Organizací pro pomoc uprchlíkům a Multikulturním centrem Praha. Mezinárodními partnery projektu jsou Caritasverband für die Diezöse Osnabrück z Německa a Anti - Slavery International z Velké Británie.


[1] Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/52/ES ze dne 18.6.2012.

Martin Rozumek
JUDr. Martin Rozumek je ředitelem Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU).
10. 1. 13
Zdroj: migraceonline.cz
V této sekci budeme rádi publikovat vaše texty týkající se aktuálního dění v oblasti migrace. Texty musí být ucelené a v rozsahu 1 až 3 normostrany. Texty v sekci „komentáře“ nejsou striktně žánrově vymezené, mohou být například reakcí na politické dění nebo popisem osobní zkušenosti. Publikované texty nemusí souhlasit s názory redakce. Pokud však vyjadřují rasistické či jinak diskriminační postoje nebo nesplňují základní předpoklady formální kvality, nebudou publikovány. Přečtěte si informace pro autory. Kontaktní adresa pro sekci komentářů je na migraceonline@mkc.cz.
...nahoru ▲