Portál pro kritickou diskuzi o migraci v České republice
a v zemích střední a východní Evropy

MigraceOnline.czE-knihovna › Bella Italia. Co láká Bangladéšany na Apeninský poloostrov?

Bella Italia. Co láká Bangladéšany na Apeninský poloostrov?

28. 2. 18
Zdroj: migraceonline.cz

Z Bangladéše každoročně emigruje velké množství lidí,  jednou z nejoblíbenějších cílových zemí je Itálie. Ve zprávě IOM (International Organization for Migration) z roku 2017 uvádí většina respondentů, že nejvíce Bangladéšanů přichází do Itálie za prací a že zde zamýšlejí zůstat. Zpráva dále ukazuje, že se jedná většinou o svobodné mladé muže, kteří do Libye, odkud se potom plaví do Itálie, cestují sami přes Dubaj nebo Istanbul. Respondenti průzkumu IOM uvádějí, že z Libye byli nuceni odejít kvůli neúnosným tamějším podmínkám a mnozí vypovídají o nucené práci bez nároku na odměnu hraničící s otroctvím. Migrace Bengálců do Evropy nicméně není nový a bezprecedentní jev, ale spíše dlouhodobý proces, který má své kořeny už v koloniálním období.

Zrod Bangladéše

O úplně raných počátcích migrace Bengálců do Evropy můžeme uvažovat jako fenoménu majícím své kořeny již v dobách koloniální Indie. Psal se rok 1757, když se Britská východoindická společnost pod vedením generála Roberta Cliva vítězně utkala v Bitvě u Palásí s vojsky bengálského navába Sirádžuddauly. Od té doby se Britové začínají rozpínat po celém indickém subkontinentu a z kdysi nevýznamné osady na východě Indie se stává slavná Kalkata. Město v srdci Bengálska (dnešní indický stát Západní Bengálsko), odkud Britská východoindická společnost a následně britská koruna řídí celé své mocné impérium. Místo, které se stalo lůnem bengálské renesance, místo střetávání západních civilizačních hodnot s tradičními hodnotami tehdejší indické společnosti. „V usilovném procesu modernizace samotné podstaty způsobu života a myšlení byly tu kladeny základy nejen moderní bengálské literatury, ale moderní Indie vůbec, jejichž důsledkem byl vznik nové, moderní mentality.“[1] Právě Bengálsko, tehdy ještě sjednocené, kdy oficiálně neexistovala ani Indie, Pákistán a ani Bangladéš, se stalo centrem hnutí vzdoru, který vyústil v boj za nezávislost. Mezníkem v historii indického subkontinentu se stal rok 1947, kdy se Britové nadobro vzdali své slavné kolonie. Tehdy vzniká hinduistická Indie a muslimský Pákistán, tj. Západní Pákistán a Východní Pákistán dnes obývaný převážně bengálskými muslimy. Jeden stát, jehož dvě území dělilo více než 1000 kilometrů. Píše se rok 1971 a z tehdy Východního Pákistánu se stává nezávislý Bangladéš (bangla – Bengálsko či bengálský jazyk, déš – země).

Mudžíbur Rahmán, vůdce boje za svobodný Bangladéš, kterého Východobengálci dosáhli na Západním Pákistánu v roce 1971. Mudžíbur je také otcem současné ministryně Šajcha Hasíny z Lidové strany (Avámí líg). Bengálci mu říkají “Přítel Bengálska” (v beng. Bongo bondhu)., autor: Zbyněk Mucha

Itálie jako imigrační stát

Největšími hostiteli Bangladéšanů mezi západními zeměmi jsou USA[2], Velká Británie[3], ale překvapivě i Itálie. Důvody pro migraci do Itálie musíme také hledat v širším politickém kontextu, konkrétně ve 2. polovině 20. století. Itálie zaznamenala nejdramatičtější nárůst imigrace v raných 70. letech minulého století, kdy prodělala přechod z emigrační do imigrační země. Během 80. let potom převzala status hlavní imigrační země od Západního Německa. Mezi další faktory, které sehrály důležitou roli, můžeme zařadit například benevolentní vízovou politiku, laxnost hraničních kontrol nebo existenci rozvinutého neregulovaného trhu.[4] Je příhodné, že to byl rok 1972 (1971 vznikl Bangladéš), kdy Itálie začala vykazovat pozitivní migrační saldo, tj. počet imigrantů převýšil počet emigrantů.[5] Migrační proud se co do složení příchozích dle místa původu v průběhu let významně proměňoval a postupně začaly převažovat země třetího světa. Zajímavé je, že žádný z národů v případě Itálie nedominuje, jako tomu bylo například s migranty z jižní Asie v případě Británie. Složení imigrantů bylo velmi heterogenní a tvořili jej národy asijské, africké i evropské.[6] Pro ilustraci, v roce 1992 se Bangladéšané ještě nenacházejí ani mezi prvními pětadvaceti nejpočetnějšími skupinami imigrantů v Itálii. Indové z celkového počtu všech imigrantů například zaujímali tehdy 24. příčku (1,4 %, 12 064 osob). Pokud jde o povolení k pobytu, tak jej v roce 1986 mělo pouze 100 občanů Bangladéše. V roce 1990 jich byly 4000 a na počátku milénia bylo držiteli povolení k pobytu už 70 000 osob.

Nevídaný obrázek dopravní zácpy rikš, autor: Zbyněk Mucha

Počátek bangladéšské diaspory

Až do počátku 90. let byli Bangladéšané koncentrováni výhradně v Římě, kde jich podle censu z roku 1991 žilo 92 %. Komunita žijící v Římě se však velmi rychle rozrostla a stala se druhou největší v Evropě hned po Londýně. 90. léta jsou symbolická také fragmentací bangladéšské komunity a disperzí mnoha bangladéšských emigrantů po celé zemi. Důvodem mělo být to, že ti, kteří neměli povolení k pobytu, byli závislí na komunitě v Římě. Avšak ti, kteří jej měli, odešli z hlavního města, aby dosáhli lepšího sociálního postavení, pracovních a životních podmínek. Takto začala vznika „bangla-towns“ v mnoha provinciích velmi často v blízkosti hlavních industriálních centrech v severních regionech.  [7]

Žebračka v dopravní zácpě v centru Dháky ve čtvrti Motidžhíl, kde sídlí většina cestovních kanceláří a agentur, které zprostředkovávají cesty do zahraničí. autor: Zbyněk Mucha

Diaspora dnes

Migrace z Bangladéše do Itálie významněji narůstá zhruba od poloviny roku 2005 a dnes zde žije asi 143 000 registrovaných residentů. V roce 2016 do Itálie připlulo 8 131 Bangladéšanů (4,5 % z celkového počtu) a mezi lednem a květnem 2017 potom 7 106 Bangladéšanů (11,8 % z celkového počtu). Od roku 2008 do 2016 měl počet Bangladéšanů sídlících v Itálii narůst ze 1,9 % na 3,6 %, přičemž tato populace je koncentrovaná v severní Itálii, částečně potom v okrese Lazio a zejména v provincii Řím.[8] Nedávný trend ukazuje, že nezanedbatelné množství občanů Itálie bangladéšského původu se přestěhovalo do Británie kvůli lepším ekonomickým příležitostem nebo vyspělému vzdělávacímu systému. Rovněž, jak sami Bangladéšané říkají, Británie je vnímána jako velmi prestižní stát.[9] Důvody pro migraci Bangladéšanů do Itálie jsou převážně ekonomické, ale většinou se jedná o celou paletu různých faktorů. Průzkum IOM uvádí, že v případě nezletilých respondentů je to až v 95 % případech a u dospělých potom v 63 % případech. V této části šetření měli respondenti na výběr z více možností a mezi dalšími faktory, které ovlivňují jejich rozhodnutí opustit Bangladéš, často zaznívaly důvody jako politická perzekuce či nedostupnost základních služeb v Bangladéši. Pokud jde o zaměstnání Bangládéšanů v Itálii, tak pracují nejčastěji ve službách nebo se živí drobným prodejem (až 62 %). Další skupina působí v průmyslu (22 %) a zbylá část z celkového počtu jsou živnostníci nebo maloobchodníci.

 

Řidič cyklorikši ve Staté Dháce, autor: Zbyněk Mucha

Budoucí vývoj

Je vysoce pravděpodobné, že migrační proud z Bangladéše do Itálie, byť velmi marginální v kontextu celkového počtu bangladéšské emigrace, bude i nadále pokračovat a bude také velmi záviset na dalších krocích EU. Evropa je velmi atraktivní nejenom kvůli ekonomickým příležitostem, ale také kvůli kvalitě života, který je v Bangladéši pro většinu obyvatelstva nedostupný. V myslích mnoha Bangladéšanů figuruje jako „dream land“, do nějž je velmi obtížné se dostat. Mnoho z těch, kteří se vydávají na velmi nebezpečnou cestu přes moře, je s vidinou svého splněného snu v Evropě ochotno riskovat a vsadit do hry vše. Tito lidé velmi často padají rukou zločinců, kteří operují mezinárodně. Své oběti rekrutují v tranzitních zemích, ale i v bangladéšských vesnicích, kde cestu do Evropy prodávají jako splnění snu předem vybraným jedincům. Mnoho z obětí, které volí nebezpečné neregulované cesty, jsou zmanipulované a nemají dostatek informací o situaci v zemích, do nichž cestují. I přesto, že Evropa uzavírá své hranice, lidská touha po lepším životě, který Evropa nabízí, neustává.[10]

 

[1] ZBAVITEL, Dušan. Bengálská literatura: od tantrických písní k Rabíndranáthu Thákurovi. Praha: ExOriente, 2008.

[2] V USA žije přibližně 277 000 imigrantů z Bangladéše první a druhé generace. Viz Migration Policy Institute. The Bangladeshi Diaspora in the United States. USA: July 2014, pp. 1.

[3] Ve velké Británii žije podle některých zdrojů přibližně stejné množství Bangladešánů jako v USA. Oficiální statistiku k současnému období se autorovi článku nepodařilo dohledat. Je však pravděpodobné, že počty ve všech zemích budou mnohem vyšší.

[4] KING, Russel. Recent Immigration to Italy: Character, Causes and Consequences. In GeoJournal, Vol. 30, Issue No. 3, pp. 283-292, 1993.

[5] Autor článku v Bangladéši udělal rozhovor s pamětníkem, který do Itálie přišel právě v roce 1972. Tento respondent tvrdil, že byl teprve v pořadí sedmým Bangladéšanem, který se zaregistroval na cizinické policii.

[6] Tamt., s. 286.

[7] DELLA PUPPA, Francesco. A bidesh in the middle of the Mediterranean Sea: Biographical trajectories and migration patterns in the Bangladeshi Diaspora in Italy. In Arts and Humanitas. Vol. 7, No. 2, 2013, pp. 98 – 118.

[8] International Organization for Migration (IOM). IOM Italy Briefing. Current migration trends from Bangladesh to Italy. Focus on arrivals by sea. Issue No.1. Italy: June 2017.

[9] Indenpendent. Italian Bengalis meet London‘s newest ethnic minority. [online].

[10] International Organization for Migration (IOM). IOM Italy Briefing. Current migration trends from Bangladesh to Italy. Focus on arrivals by sea. Issue No.1. Italy: June 2017. Šetření probíhalo v letech 2016 a 2017 s celkovým počtem 619 respondentů a data prezentováno v této zprávě jsou data přístupná do 25.června 2017. Primární data organizace IOM ve zprávě jsou doplněná o data Italské banky, Italského národního statistického úřadu (ISTAT), italského Ministerstva vnitra, italského Ministerstva práce a sociálních věcí a Eurostatu. Dále bude odkazováno pouze na zprávu IOM, i přesto že uvádí data výše uvedených institucí. Zprávu je možné stáhnout zde: https://www.iom.int/sites/default/files/situation_reports/file/IOM_Italy_Briefing%2001_June_2017_Migration_trends_from_Bangladesh_to_Italy.pdf

 

Zbyněk Mucha

Autor je studentem Indologie se specializací na bengálský jazyk na Ústavu jižní a centrální Asie FF UK. V rámci své diplomové práce se zabývá migrací z Bangladéše do Itálie a hlavními respodenty jeho výzkumu jsou odborníci na migraci z Bangladéše, kde strávil měsíc v rámci výzkumu této problematiky. Působí také jako člen výboru mezinárodního projektu Online encyklopedie migrace, z. s.



...nahoru▲   

Kontakt

Multikulturní centrum Praha
Náplavní 1
120 00 Praha 2

Tel: (+420) 296 325 345
E-mail: migraceonline@mkc.cz

Doporučujeme



Sponzoři

Partneři

Webdesign & publikační systém Toolkit - Econnect